Protiklady (Dramione)

26- Andromeda

Sobota byla jedním z těch nádherných jarních dnů, kdy máte ze všeho radost. Bylo to poměrně ironické, pomyslela si Hermiona, když si protřela ospalé oči, vzhledem k tomu, že dnešek měl být plný trpkých vzpomínek. Natáhla se, ale zarazila se, když ucítila, jak jí puklo v hlavě; usnula, zatímco čekala na Malfoye, který se měl ukázat pro svou týdenní dávku alkoholu, ale on nepřišel. Měla by být z toho šťastná - znamenalo to, že jeho spotřeba alkoholu klesá. Ale nemohla si pomoci, aby si nemyslela, že se jí chtěl vyhnout. Celý týden se jeden druhému vyhýbali. Občas se vyskytly podivné, kradmé pohledy, ale nic se nepodobalo pondělku, kdy z něj sotva dokázala odtrhnout oči. A zatímco nastalo úterý, už více nevyvolávala Ginnyino podezření. Zdálo se, že Malfoy udělal totéž, protože už ani on na ni více nezíral. Chyběl jí ten pocit, kdy ji propaloval pohledem, ale tehdy si uvědomila, že začíná mít příliš ráda toho jedovatého Zmijozela.

Povzdechla si, když se posadila - spát na gauči vážně neprospělo jejímu tělu. Chybí ti Malfoyovo teplo, zašeptal malý hlásek v její hlavě. Hermiona zavrtěla hlavou. Touto cestou se už nepustí!

Když se pohnula ke sprše, zakopla díky své únavě. Usmála se, když si vzpomněla, že dnes uvidí Andromedu. To bylo přesně to, co potřebovala; někoho, kdo jí dokáže říct, aby přestala být hloupá a vyřešila si své city.

Měla po krk pocitu zmatenosti z toho všeho. Hermiona si ale uvědomila, že dnes bude její pomoc potřebovat i Andromeda. Byl to jen rok, odkdy zjistili, že zabili Tedyho a Andromeda měla před sebou několik emotivních měsíců: výročí Tedovi smrti, Teddyho první narozeniny a oslavy Velké bitvy, v níž ztratila dceru a zetě. Tohle potlačilo Hermioniny starosti nad hloupými pocity k Dracovi Malfoyovi do jiné perspektivy. Nic, čím procházela, se nedalo srovnat s emočním zmatkem, kterým musí právě teď Andromeda procházet.

Hermiona právě dokončovala sprchu, když zaslechla, jak se rozletěl portrét.

"Hermiono!" Zaječel Ron. "Jsme připraveni!"

"Jdu!" Zakřičela nazpět.

Nazula si boty na nohy a popadla hůlku, aby se hnala ven z ložnice. Ginny, Harry a Ron se rozvalovali v její společenské místnosti a ona při tom pohledu povytáhla obočí. "Máte v plánu zůstat zde celý den nebo jít na snídani?"

Ron vyskočil. "Určitě snídaně. Umírám hlady. "

Ginny převrátila očima. "Kdy jsi ty nebyl hladový?"

"Já potřebuji kávu, pokud se vy dva plánujete hašteřit," oznámil Harry.

"Dělají to už celé ráno," potichu řekl Hermioně. Ta se zachichotala. Milovala hašteření Weasleyových sourozenců. Malé hádky, do kterých se vždy dostávali, byly vždy dobromyslné a z lásky. Jelikož byla jedináčkem, přála si, aby něco takového zažila, když vyrůstala.

***

Brzy bylo po snídani a Hermiona se zarytě ani nepodívala na Zmijozelský stůl. Ve skutečnosti se rozhodla sedět zády k němu. Zachytila ​​v dálce náznak Malfoyových blonďatých vlasů, když vešla dovnitř, ale to bylo všechno, co si dovolila. Když dojedli, čtveřice se vydala k pracovně McGonagallové.

Hermiona vyslovila heslo a chrlič je pustil dovnitř. Pracovna se velmi změnila od Brumbálových dnů; všechny ty fascinující magické přístroje, které Brumbál shromažďoval kolem sebe, byly pryč. McGonagallová to měla více organizované a prázdnější. Nechala si bidýlko pro Fénixe, ale bez jeho přítomnosti působila místnost prázdně.