Protiklady (Dramione)

11- Bitka

Draco se vydal na procházku kolem jezera. Nevadilo mu, že venku mrzlo, alespoň tam bylo ve velké míře pusto a tak mohl uniknout slídivým očím všech, kteří sledovali každý jeho pohyb. Bylo to téměř, jako kdyby lidé v Bradavicích jen čekali na to, kdy udělá něco ďábelského. Možná by se měl pokusit spáchat atentát na Pottera nebo se přeměnit na Voldemorta či něco takového. Draco jen chtěl, aby letos vydržel. Chtěl se pohnout dál se svým životem, vrátit se na Malfoy Manor a nezabývat se těmi, kteří ho nenáviděli a ani se nenamáhali utajit své znechucení. Draco si povzdechl, když si uvědomil, že oběd skončil a byl čas vrátit se na věštění pro pokročilé. Letos byl problém s menšími třídami v tom, že na ně nemohl uniknout ostatním kolejím. Na Aritmancii bylo příliš mnoho nebelvírských, aby byl v pohodě. Byla tam Grangerová, samozřejmě, ale také tam byl Finnigan a Thomas. Draco by oba kluky více než šťastný ignoroval, kdyby oni udělali to samé, ale chovali vůči němu příliš moc hněvu. Thomase dokázal pochopit, ale byla záhada, proč cítil Finnigan potřebu vrazit do něj pokaždé, když se náhodou obcházeli. Draco si nemyslel, že s ním vůbec někdy mluvil, dokonce ani když byl na vrcholu v dovádění se trápením ostatních.

Draco se zvedl ze skály, na níž seděl a pohnul se zpět k hradu a na hodinu. Měl štěstí, že tam přišel trochu dříve. Opřel se o stěnu a zavřel oči. Ve tmě mohl předstírat, že tu není. Hlasité kroky, které následovaly, brzy tento příjemný sen rozptýlily.

"Ach, podívejme se, jestli to není ten minismrtijedík," ozval se posměšný hlas. Draco si povzdechl, když poznal, čí ten hlas byl. Otevřel oči a spatřil Thomase, jak stojí útočně naproti němu. Vedle něj byl jeho malý kumpán Finnigan. Sklonil k němu zrak, jako kdyby říkal: Ano, a kam tím míříš? Neobtěžoval se odpovědět.

"Co je? Nemáš co říct, Malfoyi? Nechceš mě nazvat šmejdem nebo říct, že moje přítomnost kazí vzduch, který dýcháš? "Pokračoval Thomas.

Draco se narovnal. Vypadalo to, že si tímto bude muset projít. Z vlastní zkušenosti věděl, že necouvnou, dokud nebudou mít bitvu, kterou tak velmi chtěli. Thomas se chtěl poprat s Dracem Malfoyem - takže to klidně mohl mít za sebou a dát Thomasovi, co chtěl.

"Co chceš, šmejde?" Zatáhl pomalu, prohlížejíc si nehty.

Nevšiml si záblesk zuřivosti, který prošel Thomasovou tváří a přikývnutí, které věnoval Finnigan. Následující, co Draco věděl, bylo, že schytal jednu do tváře.

"Ty ses nezměnil, Malfoyi? Stále si stejným zasraným, odporným malým červem, kterým si vždy býval, "zuřil Thomas.

Draco se vrhl vpřed, aby Thomasovi úder oplatil, ale nepočítal s tím, že se Finnigan posune za něj a zmocní se jeho rukou.

"Teď nejsi tak zasraně velký, Malfoyi? Tatíček je ve vězení a tvoje gorily zde nejsou, aby tě zachránili."

Draco bojoval proti Finniganovi, který byl mnohem silnější než jeho výška naznačovala. Finnigan ho pevně držel za paže a uhnutí, o které se Draco pokusil, jen dostalo jeho ruce do ještě nepohodlnější pozice.

"Ty jsi fakt ztělesněním nebelvírské statečnosti, Thomasi. Co je? Příliš se bojíš, že znovu skončíš v mé cele, abys mě složil sám? "Krutě řekl Draco.

Tak a bylo to; Thomas ztuhl, než se přesunul přímo před Dracovu tvář.

"Naser si, Malfoyi. Doufám, že ti zůstanou jizvy, "zavrčel, než na něj zaútočil.

***

Hermiona se zachichotala, když Ron řekl: "Lady Hermiono, kvůli vám se vynasnažím odnést vaši těžkou tašku s knihami až nahoru na věštění z čísel."