Protiklady (Dramione)

19- Dohoda

Draco zápasil s problémy. Vážně se chtěl změnit. Ale od té doby, co narazil na pana jizvička a jeho miláčka orangutana, ještě k tomu mu Grangerová zabavila jeho týdenní dávku alkoholu, zažíval teď noční můru. A když mluvíme o nočních můrách, bez tlumícího účinku alkoholu se ty jeho vrátily a toužily po pomstě. Každou noc používal na svou postel umlčovací kouzlo, protože nechtěl, aby ho slyšel ať už Blaise nebo Theo. Zatímco byl v Azbakanu, zdálo se mu, že žije pod toutéž střechou jako Voldemort a o hrůzách, které s tím souvisely: od snědení profesorky Studii mudlů Naginim až po mrtvého raráška, jehož potrestali za to, že ukradl Mrzimorský pohár. Teď se mu ale zdálo o Grangerové, jak se svíjí na podlaze jejich jídelny, kde ji mučila jeho teta. Nebyl si zcela jistý, proč tomu tak bylo - možná proto, že jí každý den čelil. Ale jeho sny byly příšerné.

Už ten strašlivý neklid zažil, když uviděl, že Grangerovou, Pottera a Weasleyho vlečou na Malfoy Manor lapači. Jeho otec dychtil po tom, aby je identifikoval a získal zpět trochu prestiže, kterou v očích Temného pána ztratil. Ale on to nedokázal. Přesto, jak Pottera nenáviděl, nechtěl vidět, jak se ho zmocní Lord Voldemort.

Tehdy už ne, ne poté, když viděl, co Temný pán dělal. Bylo mu jasné, že kdyby je identifikoval, rychle by je zabili nebo by je Lord Voldemort předváděl jako loutky.

Ne, Draco doufal v nemožné a to, že nějak zázračně uniknou - a oni unikli - ale ne dříve než jeho teta opakovaně mučila Grangerovou. Tehdy odsunul ten den do pozadí své mysli, nechtěl se zabývat emocemi, které vyvolaly, a brzy byly nahrazeny jinými temnými událostmi. Ale teď se znovu a znovu objevoval a nebyl vítán. Nechtěl, aby ho v noci strašily výkřiky Grangerové. Nechtěl, aby ho vůbec něco v noci strašilo. Chtěl blažený spánek nevinných, ale to nemohl mít. Takže se spokojil se spánkem opilých do němoty. Hlavním problémem bylo, že Grangerová měla jeho tašku s pitím a Noktok se vrátí až za tři dny.

To byl důvod, proč se Draco toulal po škole ve tři ráno. O tomto nočním čase si nedělal takové starosti, že by ho chytili. Všichni ostatní spali a profesoři dokončili obchůzky už před hodinami. Ne, cítil se ztracen a nemohl spát. Nedokázal čelit očím Grangerové, jehož ho prosili, aby něco udělal. On už věděl, že nic neudělal, aby jí té noci na Manor pomohl. Necítil potřebu to znovu prožívat.

Ale zjevně jeho chůze nebyla až taková bezděčná, když si uvědomil, že skončil před klubovnou Grangerové. Byl vážně takový zoufalý, že by ji vzbudil, aby žebral, ať mu vrátí trochu Ohnivé whisky zpět? Nepotřeboval dlouho na to, aby dospěl k odpovědi. Ano, byl. Jeho mozek přestal rozumně uvažovat někdy během odpoledne. Nedostatek spánku nikdy nebyla dobrá věc. Draco měl více než dost času, aby s tím během šestého ročníku experimentoval a znal své hranice.

Srát na to, už nebyl moc hrdý. Byla to Grangerová. Ta už věděla, jaký je ubožák; tento semestr na něj párkrát narazila, když byl více než trochu sťat. Zaklepal na portrét a jeho rozzlobeně frflání ignoroval. Zaslechl tlumené bouchnutí, jako kdyby něco doslova spadlo přes něco nebo z něčeho a pak bylo slyšet zmatené kroky, Draco se ocitl tváří v tvář zarudlé Grangerové.

"Malfoyi," řekla, mrkající na něj jako sova. "Co tady děláš?"

Draco trochu couvl, když ucítil dech Grangerové.

"Ty mi piješ mou ohnivou whisky?" zeptal se šokován.

"Možná," odpověděla Grangerová s úšklebkem, na který by byl pyšný každý Zmijozelský.

Áha, bylo jediné, co Draco dokázal vymyslet. Ta upjatá hlavní prefektka a obecný miláček učitelů se opila z jeho tajné zásoby alkoholu. Nyní mu mávala lahví před nosem.