Hermiona následujících pár dní strávila proklínáním svého svědomí. Nemohla uvěřit, že se skutečně cítí vinně za to, že odmítla, když ji Parkinsonová požádala o pomoc. Nechtěla se zaplést do jakékoli sítě, kterou Malfoy splétá. Určitě by to bylo problémové a komplikované a právě teď ve svém životě nic takového nepotřebovala.
Nemohla si pomoci, aby nepozorovala Malfoye, když přišel na hodinu o dvacet minut později. Nahodil tu lhostejnou pózu jako vždy, rukávy košile měl vyhrnuté, vystavoval temné znamení, jako kdyby byl na něj pyšný, vázanku měl nakřivo a neměl žádnou tašku.
"To je od vás pěkné, že jste se k nám připojil, pane Malfoyi," sarkasticky řekl profesor. "Máte úkol?" Zeptal se, pohled upřený na Malfoyovy prázdné ruce.
"Ani náhodou," odpověděl Malfoy.
"Ach, Draco, dala jsem ti ho do své tašky," vložila se Parkinsonová. "Zapomněl si ji na stole v klubovně."
Malfoy se pobaveně podíval na Parkinsonovou, ale její očividnou lež neprozradil.
"Nazdar, Pansy," odpověděl bez zájmu, když Parkinsonová podala list profesorovi.
Hermiona lehce dokázala zhodnotit situaci. Malfoyovy úkoly dělala Pansy. To by vysvětlovalo zhoršené známky. Navzdory všem jeho chybám byl stále inteligentní. Jen inteligentní čaroděj by v šestém ročníku zvládl takový kousek jako opravu Skříně mizení. Ale odkdy se vrátil do Bradavic, budil dojem, že ho vyloženě nic nezajímá. Na výuce se vůbec nesnažil, jen se protloukal a nyní se zdálo, že se neobtěžuje dělat ani domácí úkoly. Hermiona si kousla do rtu. Nemohla uvěřit, že se vůbec zajímá o to, co Draco Malfoy dělá či nedělá. Nebyla to její věc. Harryho s Ronem správně napadlo snažit se ignorovat Malfoyovu přítomnost. Ale neměla v povaze, aby byla taková bezcitná, hlavně ne, když ji přímo poprosili o pomoc.
Jedna věc, kterou Parkinsonová řekla, Hermionu pronásledovala. Všímala si toho mnohem více, odkdy to Zmijozelská čarodějnice vzpomněla a zjistila, že je to pravda. Měla pravdu: Malfoy neměl nikoho, komu by na něm záleželo - nuže, nikoho kromě Pansy.
Učitelé z toho, že se Malfoy vrátil do školy, nebyli příliš nadšeni, takže ho ochotně ignorovali. Kdyby se takto dramaticky zhoršily Hermioniny známky, hned by to věděla McGonagallová - a většina ostatních učitelů. Ale zdálo se, že Malfoyovi mohla dělat úkoly Parkinsonová a ani jeden z učitelů si toho nevšiml nebo, co bylo přesnější, bylo jim to jedno. To jí připadalo neuvěřitelně smutné. Nemít nikoho, komu záleží na tom, co se vám stane, je hrozný osud.
Zatímco skončila hodina, Hermiona dospěla k rozhodnutí a zavolala na Parkinsonovou na druhé straně místnosti.
"Parkinsonová, máš minutku?"
Paansy překvapeně vzhlédla a přešla k Hermioně.
"Je všechno v pořádku, Grangerová?" Zeptala se.
"Ano. Jen jsem nad tím přemýšlela a rozhodla jsem se pomoci. Měla jsi pravdu, současný stav nemůže pokračovat, "řekla v naději, že tohoto rozhodnutí nebude litovat.
Pansy na ni překvapeně zírala. "To je skvělé. Velmi ti děkuji, Grangerová. Takže kdy si myslíš, že bychom mohli projít ty věci, o kterých jsme se bavili? "
Hermiona byla vděčná, že Parkinsonová nebyla hloupá dost na to, aby ve třídě nahlas vyprávěla o rozvrhu obchůzek a jejich rutině.
"Přijď za mnou během příštích konzultačních hodin. Budu v pracovně pozítří, mezi sedmou a osmou, "informovala Zmijozelskou dívku.
ČTEŠ
Protiklady (Dramione)
Fiksi PenggemarNástup do školy v Bradavicích začal v lednu s pořádně velkým haló. Podzimní semestr byl klidný, využil se jako čas na vzpomínání a smutnění za těmi, kteří v květnu zemřeli ve Velké bitvě. Jarní semestr se ukazoval jako velmi odlišný. Všechno to zača...
