Protiklady (Dramione)

13- Lepší Draco

Hermiona si myslela, že se jí Draco vyhýbá, ale neměl k tomu žádný důvod. Byl velmi zřídka nablízku, a když ho zahlédla, bylo to na nevhodných místech, kde byli obklopeni lidmi, kteří by se příliš zajímali o to, proč s ním chtěla mluvit. Hermiona zvažovala, že požádá Pansy, aby to nějak zařídila.

Během konzultačních hodin se procházela sem a tam, zvažovala plus a mínus takového činu. Po chvíli se Hermiona vzdala snahy dospět k rozhodnutí. Podívala se na hodiny na stěně a s úlevou vydechla, když spatřila, že její konzultační hodiny skončily. Nesnášela být ve věcech nerozhodná - přehrávali se jí znovu a znovu v mysli a bránily jí v tom, aby vrhla všechnu svou energii a soustředění na studium. Zamkla hůlkou pracovnu a otočila se, že se vrátí do společenské místnosti, kde stráví další čas nad tím, aby přišla na to, co by měla udělat. Ale zdálo se, že má konečně štěstí. Ve vstupní hale, vycházejíce ze zmijozelských kolejí, byl Malfoy zachumlaný v kabátě a očividně mířil ven. Hermiona si ledabyle přehodila přes ramena vlastní plášť, natáhla si kapuci a následovalo ho ven tak potají, jak jen mohla.

"Je pro mě záhadou, jak se ti krucinál podařilo plížit po Británii a ničit viteály," poznamenal Malfoy, když konečně došel do svého cíle, osamělé oblasti na břehu jezera.

Hermionu to trošku urazilo. Fajn, tak nebyla nejlepší v celém tom pohybovat-se-potichu, ale nemyslela si, že je až tak špatná. Stačil mu jeden pohled na její tvář a zjevně věděl, že se zlobí.

"Ano, věděl jsem, že jdeš za mnou jen, co jsme vyšli ven. Vrzali ti boty."

Hermiona zlověstně na své boty zahlédla, jak kdyby to udělali úmyslně.

"Budeš tu jen postávat a mračit se nebo si mě sledovala z nějakého důvodu, princezno?" zeptal se.

Odmítla mu na to skočit. Malfoy vypadal, že strašně touží po nějaké hádce a ona neměla náladu, aby mu poskytla munici k tomu, aby nějakou začal.

"Chtěla jsem s tebou mluvit o tom, co se minule stalo," nakonec řekla.

"Kdy minule?"

"Nehraj blbého, Malfoyi. Víš přesně, o čem mluvím. Proč si neřekl madame Pomfreyové skutečný důvod, proč si na ošetřovně?" zeptala se, šla rovnou k věci.

"A zase tu máme Nebelvírský smysl pro jemnost. Když ti to řeknu, přestaneš se míchat do mých záležitostí?" zeptal se.

Hermiona popošla vpřed, dokud nestála rovně před vysokým blonďákem. "Proč si nebonzl Deana a Seamuse?"

"Co dobrého by to přineslo? Teď, když už Thomas dostal svou touhu zmlátit mě, můžeme se vrátit k předstírání, že ten druhý neexistuje," řekl Malfoy.

Chvíli o tom přemýšlela.

"To je to, co chceš? Aby tě všichni nechali na pokoji?"

"Páni, Grangerová, vážně chápu, že sis s takovým mozkem zasloužila ty nejlepší známky," sarkasticky řekl.

"Ani ne tak dávno by ses snažil, aby Deana a Seamuse vykopli z Bradavic, co nejdříve by se dalo."

"Ano, nuže, věci se mění," zamumlal.

Hermiona si nemyslela, že to měla ve skutečnosti slyšet. Ačkoli, když se nad tím zamyslela, vysvětlovalo to některé věci. Opravdu neočekávala, že Malfoy vyjde ze život měnící zkušenosti jako Azbakan bez nulových změn.

"Takže pokud chceš, aby tě lidé přestali obtěžovat, proč si vykračuješ po škole a vystavuješ na obdiv temné znamení, jako kdyby si na něj byl pyšný?"