Protiklady (Dramione)

28- Zůstaň prosím

Hermiona se pomalu vracela do své společenské místnosti. Dnes v noci měla obchůzku, záměrně si ji takto naplánovala. Snažila se něčím zaměstnat, protože nechtěla trčet v pokoji a přemýšlet o tom, co se loni v tomto čase dělo. Přes den se s Harrym a Ronem od sebe nehnuli. Zvláště Ron byl k Hermioně velmi ochranářsky. Pomohlo, že začali Velikonoční prázdniny, protože si Hermiona nemyslela, že by se skutečně dokázala zúčastnit vyučování. Smutně si povzdechla; vůbec se netěšila na tuto část roku. V této chvíli se zdálo, jako kdyby zkrátka všechny příšerné výročí vedly k roční upomínací slavnosti Velké bitvy.

Nechtěla přemýšlet o čase, který loni zažila na Malfoy Manor. Ta nesmírná bolest, kterou jí způsobila Bellatrix kletbou Cruciatus, v ní zůstávala navzdory všemu, co se od té doby stalo. Občas se zdálo, že čas, který strávila na útěku, hledáním viteálů, byl na celé hony vzdálený. Ale dnes byl čerstvý, jako kdyby to bylo jen včera. Hermiona si nebyla jistá, jak to udělala, ale udržela si odstup od Malfoyovy zásoby alkoholu, ačkoliv pokušení utlumit tu bolest bylo obrovské.

Zatřásla se a ztuha sevřela šálek horké čokolády, kterou si přinesla z přízemí. Prsty měla ledově studené. Zjevně si z její nálady vzalo počasí příklad, protože se dopoledne ochladilo a začal foukat vítr. Zatímco se dostala do Nebelvírské věže, uvažovala o pěkných myšlenkách na svůj teploučký ohýnek. Zastavila, když si před dveřmi všimla shrbené postavy. Nejprve ji napadlo, že je to možná Ron - pomyšlení na to, co se jí stalo, nenáviděl a z nějakého důvodu cítil vinu za to, že Bellatrix mučila ji a ne jeho. Hermiona se ho mnohokrát pokoušela vyvést z omylu. Nezáleželo na tom, který z nich by to byl, bylo by to stále stejně hrozné. Ale Ron měl pořád pocit, že měl něco udělat, aby Hermionu ochránil před mučením. Ale on měl heslo a byl by na ni čekal uvnitř.

Shrbená postava zvedla hlavu a Hermiona si všimla nezaměnitelnou hlavu blonďatě-bílých vlasů. "Malfoyi? Co tady děláš? "

Zmijozelský se vytáhl na nohy a ona poprvé spatřila jeho tvář. Vypadal rozrušeně. Hermiona zpanikařila, přemýšlela, co se propánakrále mohlo stát, že vypadal takto vystresovaně. Vyslovila heslo a otevřela dveře, než ho vtáhla dovnitř a nepřestala ho táhnout, dokud ho nezatlačila na gauč a nevzala deku, aby mu ji přehodila kolem ramen.

"Co se stalo?" Horečně se zeptala.

Hermionu překvapilo, že tam je. Od Andromediny návštěvy minulou sobotu se nadále jeden druhému vyhýbali. Došlo k pár trapným momentům, ale kromě pár slov, které tehdy přehodili, od noci, co ji políbil, spolu nepromluvili.

Malfoy se zjevně dal dohromady dost na to, aby jí odpověděl. "Vím, co je dnes za den," záhadně odpověděl.

Zamračila se. O čem to mluví? Pak jí svitlo a zalapala po dechu. "Nemyslela jsem si, že si vzpomeneš."

"Jak bych mohl zapomenout? Byl to brutální, příšerný den ve více než jednom významu. "

"Proč jsi tady?"

Malfoy zvedl hlavu z rukou, aby se na ni podíval. "Napadlo mě, že zjistím, jak to zvládáš."

Hermionu to obrovsky dojalo. Nemyslela si, že si vzpomene a ani že by se nějak zvlášť staral. A přece byl zde. Čekal před jejím pokojem, aby ji zkontroloval.

"Jsem v pořádku," tiše řekla.

Pronikavě se na ni zadíval. "Kde máš ty svoje kámoše?"

"Poslala jsem je pryč. Dnes jsem měla obchůzku a pokud mám být upřímná, Ron mě začal trochu dusit. "