Protiklady (Dramione)

8- Záchrana

Dracovi se vůbec nechtělo do postele. Jeho noční můry se zhoršovaly, vrátily se na úroveň, kterou dosáhly při jeho pobytu v Azkabanu. Z Toho důvodu se rozhodl sedět při ohni v klubovně. Draco se přestal tak často potulovat po škole, když byl opitý - pravděpodobně proto, že k to není žádná sranda, když za vámi neustále někdo chodí. Zabiniho oblíbenou metodou jak zastavit Draca bylo použít na něho znehybňovací kouzlo, které Draco nesnášel. Příliš mu to připomínalo, jak se bezmocně cítil při "službách" Voldemortovi. Byt smrtijedem jak se ukázalo, nebyla až tak velká sranda. Voldemortova Smrt byla docela úleva, dokonce i když byl Draco na straně, která prohrála. Dal by přednost smrti, než aby celý život sloužil psychopatickému vrahovi, kdyby zvítězil.

Draco odešel z klubovny a vydal se ven. Prospěje mu procházka u jezera. Byl tak okouzlený krásnou přírodou, že nedával moc pozor. Najednou si všiml, že za roh zabočila Filchova kočka. Sakra, nepochybně ho šla prozradit. Draco už prakticky slyšel namáhavé dýchání toho bláznivého, astmatického chlapa. Vyběhl po nejbližším schodišti a hledal, kam se schovat Filchovi.

Draco byl vysoko v hradu, když se konečně ztratil paní Norisové. Filch za ním byl o pár poschodí níž a těžce se vydýchával. Draco si chtěl oddechnout a v duchu si gratulovat, ale uslyšel hlasy.

"Myslím, že běžel nahoru," řekla McGonagallová.

"A který je to student?" optal se nějaký profesor.

"To nevím, ale je prý ze Zmijozelu "odpověděla McGonagallová.

Draco potichu zaklel. Netrvalo mu dlouho, přít na to, že jestli chce uniknout z této šlamastiky, není tu jiná cesta než ta, po které přichází McGonagallová s profesorem. Pravě když měli oba profesoři zabočit za roh, tak se vedle Draca vystrčila ruka a vtáhla ho za dveře dovnitř. Ústa mu zakryla rukou a zabránila tím výkřiku, který chtěl právě vydat.

"Říkal, že viděl záblesk zeleno stříbrné kravaty, ale nejspíš si to spletl, tady nikdo není, jdeme" řekla McGonagallová.

Draco cítil, jak si dívka za ním povzdechla, ruka z jeho úst se stáhla. Otočil se a stála před ním Hermiona Grangerová někde, kde musela být malá Společenská místnost pokoje Nebelvírské hlavní prefektky. Dobrých pár minut na sebe hleděli v šoku. Draco z toho, kdo ho "zachránil" a Hermiona přemýšlela, co to udělala.

"Co jsem ti říkal? Říkal jsem ti, aby ses nepletla do mých věcí, "zavrčel Draco, najednou byl na drobné děvče naštvaný.

Grangerová se nijak zřetelně nepohnula. Jen tam stálá, a hleděla na něj. Pak si všiml, že zaťala ruce a očividně se pokoušela dýchat klidněji. Zvedla hůlku, zatímco Draco se nepostřehnutelně sklonil, myslíc si, že ho chce proklít.

Namísto toho ji namířila na stěnu a vrhla umlčovací kouzlo.

"Draco, kéž bys byl zpátky v Azkabanu" zasyčela na něj.

"No, tak se mi sakra vyhýbej, přestaň se míchat do malérů, které se tě netýkají," odpověděl zavrčením.

"Jednoduché děkuji, by stačilo," odpověděla nechutně domýšlivě.

Nedokázal pochopit, z čeho ta její domýšlivost pramenila. Za těchto okolností jeho mozek nebyl nejrychlejší, protože byl nasáklý vínem, které předtím vypil. "Proč bych měl být vděčný takovým, jako jsi ty?" Zeptal se.

Grangerová přešla k němu, hněv jí vyzařoval z očí. "Protože, pokud ti neuniklo tak jsem ti právě zachránila zadek."

"Nepotřeboval jsem, aby si mě z této kaše dostala. Dokázal bych to vyřešit sám," lhal s přimhouřenýma očima.