Protiklady (Dramione)

29- Utěšitel

Když se Hermiona probudila, chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že už není na Malfoy Manor vydána napospas Bellatrix. Venku byla černočerná tma a ona se posadila na posteli, aby se pokusila uklidnit bušící srdce. Pátrala po důvěrně známé teplé přítomnosti Křivonožky, která jí obvykle spávala u nohou, ale nebyla tam. Poodchýlené dveře jí naznačily, že musela někdy poté, co usnula, odejít.

Vypila vodu, kterou si nechala u postele, aby se zbavila pocitu sucha v hrdle, než vstala a vyšla ven z pokoje. Nyní by v žádném případě nedokázala usnout, když věděla, že jakmile zavře oči, čeká na ni obraz Bellatrix se zdviženou hůlkou. Mohla jít stejně dobře zjistit, zda je Malfoy vzhůru.

Vyšla z ložnice a uviděla, že Malfoy sedí na parapetu okna a sleduje spící svět. Vedle něj se tulila Křivonožka a blonďák ji nepřítomně hladil prsty po páteři. Přešla k nim a Malfoy na ni vzhlédl.

"Nemůžeš spát?" Zeptala se ho.

Jen zavrtěl hlavou a tázavě se na ni podíval.

"Ani já ne. Měla jsem noční můru, "vysvětlovala.

"Chceš, abych použil kouzlo, které si našla?"

"Budu v pořádku. Jen potřebuji ty obrazy dostat z hlavy. "

"Chceš o tom mluvit?"

"Vlastně ani ne. Jen jsem byla znovu na Manor s Bellatrix. "

"Myslím, že je pochopitelné, že tě tam tvé podvědomí zavedlo právě dnes."

Hermiona pokrčila rameny. "Ano, ale raději bych byla, kdyby to neudělalo."

Pousmál se na ni. Vykoukla z okna za ním a trochu se otřásla, když spatřila počasí. Bylo totiž větrno a lilo jako z konve. "Inu, zjevně počasí odráží mou náladu," zamumlala.

Chvíli tak stáli, dokud si neuvědomila, že jí je zima a že má husí kůži. Promnula si paže, aby se zahřála.

"Měla bys jít do postele," poznamenal Malfoy.

Hermiona neměla chuť vrátit se do postele sama. Nevěděla proč, ale Malfoyova přítomnost jí poskytovala útěchu a uvědomila si, že si kouše ret, když jí došlo, kam se její mysl zatoulala. Vážně dnes v noci tlačila na jeho osobní hranice, ale nemohla si pomoci.

"Vadilo by ti ..." začala, než se necítila na to pokračovat.

Malfoy se na ni podíval. "Vadilo by mi co?"

Hermiona se zhluboka nadechla a pokračovala. "Vadilo by ti zůstat se mnou?"

Nevěřícně na ni hleděl. "Chceš, abych s tebou šel do postele?"

Inu, když to řekl takhle, znělo to mnohem hůř. Trochu se začervenala. "Zapomeň na to, byl to hloupý nápad."

"Nezačínej být defenzivní. Jen mě překvapilo, že by si dovolila ze všech lidí právě mně být ti tak blízko, když spíš. "

Připadala si směšné. Jak mohla zapomenout, že je to Malfoy, s kým mluví? Byl dnes večer takový milý, že až teď si vzpomněla, jaký dokáže být sarkastický. Hermiona už chtěla utéct zpátky do svého pokoje s pocitem idiota, když se plynule postavil.

"Veď mě, Grangerová, tedy pokud si mě jen nepokoušela s výhledem na pohodlnou postel místo tvého hrbolatého gauče."

Stála tam a v šoku na něj hleděla. Nakonec ji chytil za ruku a zahnal zpět do jejího pokoje. Cítila se více než trochu trapně, když se vsunula pod přikrývku a zanechala Malfoyovi dost místa, aby se vlezl vedle ní na postel. Co si myslela? Byla blázen. Pak si vzpomněla na to absolutní zoufalství svého snu a odsunula trapnost svého nápadu do pozadí. Potřebovala lidské teplo, aby dnes v noci tu hrůzu zahnala.