The Big Easy III. Part
"Takže jsi je přesvědčil, že Katherine táhne za jeden provaz s námi," uzavřela jsem to. Nik se na mne pousmál, poté jsem stočila svůj pohled na Elenu, vypadající jako Katherine.
"A ty!" řekla jsem vážně naštvaně. "Proč jsi to udělala? Pro Krista pána, to jsi nemohla počkat? Slíbila jsem, že tě přeměním, taková blbost! Eleno," rozčilovala jsem se za pochodu, všichni jsme už zamířili do středu New Orleans.
"Hmm, Elena by ti měla říct, že se ještě nekrmila, to jsem nechal s dovolením na tobě, lásko," mrkl na mne spiklenecky původní. Měla jsem chuť mu vyškrábat oči, taková zrada.
"Super, takže," nadechla jsem se a chtěla pokračovat, ale Nik mi do toho vstoupil.
"Až skončíte s objevováním New Orleans, běže ke mně, už jsem se postaral o vaše věci, sice jste si chtěly udělat dámskou jízdu, ale... u mě je to lepší." V ten moment zmizel.
"Super, takže..." praštila jsem Elenu do ramena.
"Au," vyjekla. Zavrtěla jsem nad tím hlavou.
"Bože, věděla jsem, že chceš být upírem, ale to jsi to chvíli nemohla vydržet? Slíbila jsem ti, že tě přeměním," poklepala jsem si na hlavu.
"Tak promiň, ale jak jsem řekla, chtěla bys mi to vymlouvat, a to jsem nechtěla, chtěla jsem to mít prostě rychle za sebou..." její pohled směřoval na kachličky, kolem nás procházely proudy lidí, spěchajících, prohlížejících město... upíři.
"Fajn, ale před Damonem - Proměnila jsem tě já, jasné? Nika by jen tak nerozdýchal, už za to mě zabije," uvědomovala jsem si. Ano, můj bratr mě zabije. "Ale teď se půjdem trochu bavit, ne? Myslím, že první krmení je nejlepší, divím se, že už jsi někomu neroztrhla tepnu. To nemáš vůbec hlad? Nechováš se šíleně, nic... Jak to?" nechápala jsem.
"Je mi divně, jako bych byla na drogách, bolí mne hlava," přiznala mi. "Ale dá se to zvládnout," vysvětlila mi. Přiblížila jsem se k ní.
"Dobrá, vyber si oběť," pohlédla jsem na plác plného lidí. Elena se rozhlédla, viděla jsem, jak její oči těkaly z místa na místo, poukázala na muže pár metrů od nás. Byl zřejmě zabraný do pozorování pouličních umělců, kteří předváděli nějaké tance. Čapla jsem Elenu za ruku a sebevědomě jsme za ním mířily. Bylo celkem nezvyklé Elenu vidět v takovém oblečení. "Sleduj a uč se," poručila jsem jí. Chytla jsem muže za ramena.
"Pojď se mnou," pobídla jsem ho a zářivě jsem se na něj usmála, nepoužila jsem nátlak, on se na mne usmál.
"Nejsi trochu mladá na noční New Orleans?" pozvedl jedno obočí, ale nijak mu má společnost nevadila.
"Hmm, možná," pozvedla jsem rameny, "pojď se mnou," zopakovala jsem svůj požadavek, každopádně tentokrát jsem už nátlak použila. Muž se dal okamžitě do pohybu. Elena užasle koukala, zřejmě se jí to líbilo, Damon jí totálně zkazil, každopádně stále nebyla taková jako já, nebo on. Stále v ní převládalo dobro. Dostali jsme se do jedné temné uličky. Opřela jsem zelenookého muže o chladnou stěnu a jednoduše jsem do něj zarazila své tesáky. Nasála jsem do sebe tu blahodárnou tekutinu a poté se od něj vzdálila.
"No, tak do toho," popohnala jsem jí, všimla jsem si, že se trochu zlekla, když mě viděla od krve, ale rychle se otřepala a přiblížila se k muži. Naklonila se k jeho krční tepně a poprvé se napila. Zapomněla jsem se jí zeptat, jestli ho má v plánu zabít. Taktně jí upozorním na to, kdy z něj bude vyprchávat život.
"Eleno," oslovila jsem jí něžně, "pokud ho nechceš zabít, tak přestaň," upozornila jsem jí. No, neposlouchala mne, rozhodla jsem se k tomu použít násilí. Odtrhla jsem ho od ní. "Chceš ho zabít?" pozvedla jsem jedno obočí. Ona rychle zavrtěla hlavou. "To jsem si myslela, ale já ho zabiju," oznámila jsem jí. Všimla jsem si zděšení v její tváři.
"Vážně?" vyjekla. Kývla jsem hlavou, "nejsem jako Damon, že když vidí, že jsi z toho špatná, tak přestane. Mám hlad," vysvětlila jsem. Elena ustoupila a já se vrátila ke své oběti. Párkrát jsem se ještě napila a poté odhodila jeho tělo, hnědovláska se na mne stále dívala velice zaraženě.
"A tak se to dělá, tělo tady odklízet nemusíš," mrkla jsem na ní, "jsme v upíří části města, tady je zábava, Katherine," vyslovila jsem její nové fiktivní jméno s určitým citem.
