The Big Easy
Pohled Teresy:
"Poslouchej mě," šeptla jsem Eleně do ucha. Letadlo bylo už plně obsazené a Nik šel burbon, prý se mu už nechtělo čekat. "Až přistaneme, řekla jsem, že půjdeme bydlet do jednoho hotelu, tam taky půjdeme, ubytujeme se a ty počkáš na chvíli v pokoji - sama," významně jsem na ní pohlédla. Hnědovláska se na mne zamračila.
"Proč, co chceš dělat?" kroutila hlavou.
"Potřebuju si jen něco zařídit, chápeš? Prostě zůstaneš na pokoji," upozornila jsem jí, ona si povzdechla, chtěla něco říct, ale to už dorazil původní a nesl tři sklenice s burbonem. Každé z nás podal jednu.
"Příště jdeš pro pití ty, Tess," spiklenecky na mne mrkl, trochu jsem si odkašlala, když vyslovil mé jméno tak, jako Kol.
"Tebe ten humor přejde," zpražila jsem ho pohledem.
"Myslíte si, že se Katia ještě ukáže? Teď, když nejsme v Mystic Falls?" vytrhla mě z přemýšlení Elena. Nik se předklonil a podíval se přese mě na tmavovlásku.
"Jde o to, že tam je Silas, takže se teď bude snažit skrývat, ale není vyloučeno, že si bude chtít pohrát s Kolem a dozvědět se, co nejvíc o Damonovi a Stefanovi," pozvedl ramena a napil se burbonu. Měl pravdu, tak nějak to bude, jen doufám, že co nejdříve zmizí.
Kdybychom jí zabili, nevyvraždíme tím žádnou linii upírů, že ne?" přimhouřila jsem své zelené oči na Nika.
"Netuším, jestli to funguje stejně, jako u nás, jsme původní, ona a Silas jsou asi prapůvodní." Přikývla jsem a napila se, koutkem oka jsem zaregistrovala, jak to Elena do sebe celé hodila.
"No, co?" šeptla, když si všimla našich pohledů, "stále jsem člověk, a to že mi řeknete, že mám dvojnici a moje kamarádka má nějakou prapůvodnici..."
"Nebo podvodnici," neodpustila jsem si tuto poznámku a zasmála se. Zbytek letu proběhl hladce, měla jsem trochu obavy z toho, jak se Nik bude chovat k Eleně, ale vypadá to celkem dobře, nezakousl se do ní, myslím, že je to fajn.
Ubytovaly jsme se v hotelovém pokoji, Elena samozřejmě čekala, že jí to všechno vysvětlím, proč chci jít pryč a kam?
"Chci jít za Nikem, víš? Nemůžu ho nechat tak dlouho samotného v tak obří vile," kroutila jsem hlavou, jako by to vážně nebylo možné. Elena na mne hodila skeptický pohled.
"Tereso, na letišti jste se loučili tak, že jsem si myslela, že se vidíte naposledy! Takže mi řekni, kam jdeš, nebo mu to napráskám," založila si ruce na hrudi. Zasmála jsem se.
"Eleno, uvědomuješ si, že jsem silnější a klidně tě ovlivním..."
"Mám sporýš, a bože, nevím, co to bylo, ale v tom úšklebku jsem poznala Damona," zavrtěla hlavou.
"Geny, co naděláš," mávla jsem nad tím rukou, "poslouchej, jdu za Marcelem, chápeš? Chci si s ním něco vyříkat," přiznala jsem jí.
"Zbláznila ses? To je ten Marcel, který zařídil to, že tě ten pitomec pokousat?" vyjekla na mně."Hele, mohlo ti být jasné, že se s ním budu chtít sejít..."
"Tak mu vytři zrak!" vykulila na mne své hnědé oči. Měla jsem v zásobě hodně argumentů, ale toto? To jsem nečekala.
"To si piš!" přikývla jsem, chtěla jsem si to namířit ke dveřím.
"To chceš jít takhle?" podivovala se, "máš mu vytřít zrak, takže si vezmi něco..."
"Nemám v plánu se s ním vyspat, nelíbí se mi, co s tebou můj bratr dělá," postěžovala jsem si nahlas. Elena se zasmála.
"Tak fajn," pozvedla ramena. Jen jsem protočila oči a konečně vyšla ze dveří, mířila jsem si to k tak zvanému Upířímu hotelu, který byl celkem nedaleko. Pomalu se stmívalo, a já viděla, jak si to tam míří víc a víc upírů. Před vstupem do haly jsem si povzdechla, samozřejmě se tam konala nějaká sláva, jako každý večer, nakonec jsem tam vstoupila s hlavou vztyčenou. Rozhlížela jsem se kolem, hledala jsem toho vysokého muže s tmavou pletí. Když jsem prohlédla celou místnost, mé oči ukotvily úplně vzadu, seděl si tam se svými poskoky. Neváhala jsem a zamířila jsem si to k nim. Hned, co mě spatřil, se zasmál a postavil se, na rtu mu hrál pobavený úsměv, roztáhl paže.
"Říkal jsem si, kdy dorazíš, Klausova neznámá kráska," mrkl na mne. "Pánové, přestavuji vám přítelkyni od slavného Niklause Mikaelsona!" Přistoupila jsem blíž k němu.
"A já vám představuji brzy mrtvého muže!" křikla jsem po něm, "zařídil jsi, aby mne ten parchant pokousal?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Chtěl jsem se ho zbavit, tak jsem si řekl, pošlu ho na tebe, Klaus ho jednoduše oddělá a já si neušpiním s touhle rasou své ruce," mrkla na mne.
"Ale já se nebojím ušpinit si ruce s tebou!"
