You must go back!
"Neskutečně mě irituje Marcel," rozčilovala jsem se, když jsme se vrátili do Nikova menšího domu u vody. Seděla jsem na manželské posteli a doslova zuřila. "Proč ses, sakra, zapletl s takovým volem?" nechápavě jsem se na něj podívala.
"Hmm, naštěstí to je moje věc, takže..."
"Tvoje věc?" pohlédla jsem na něj s nazdviženým obočím. "Dobře, tak moje tělo je taky moje věc!" odsekla jsem paličatě a přikryla se saténovou přikrývkou, otočila jsem se na druhý bok, takže jsem se dívala z okna, na nebi právě zářil velký žlutý měsíc - byl úplněk. Slyšela jsem dlouhý nádech a kroky, zřejmě odešel z místnosti, parádní, to mi chybělo. Uslyšela jsem, jak začala téct vody, s dlouhým povzdechem jsem se vyhrabala z postele a šla do koupelny, bez zaklepání jsem tam vtrhla. Zamračila jsem se, nikdo tu nebyl, Nik jen napouštěl vanu.
"Říkal jsem si, kdy tě to přestane užírat," řekl za mými zády, otočila jsem se.
"Nechci se hádat kvůli tomu kreténovi," pohodila jsem rukama a on mi jen přikývl, zastrčil mi jednu loknu za ucho. "Jaký je vlastně tvůj plán? Ovládnout New Orleans a to je vše? Zabít Marcela, nebo co?" tahala jsem to z něj.
"To tě nemusí trápit, Teres..."
"Právě, že musí. Nic mi neříkáš a mě to štve," postěžovala jsem si, "možná bude pro dnešek lepší, když..."
"Chci, aby ses vrátila do Mystic Falls, než to tady všechno zařídím," oznámil mi vážným tónem. Neměla jsem slov.
"Cože? Proč?! O čem to mluvíš. Nechci nikam jet, ano, teď máme menší neshody, ale to neznamená, že musím jet bez tebe do Mystic Falls," zamítla jsem.
"Poslouchej, chci, aby ses teď vrátila, přijedu za dva týdny, slibuju," vychrlil ze sebe. "Marcel má nějaký plán, který určitě zahrnuje tebe, a proto, tě pošlu zpátky domů, tím pádem s tebou bude počítat a ty tu nebude," usmál se. Velice naštvaně jsem se odešla z koupelny a vrátila jsem se zpátky do ložnice. Chce, abych odešla? Dobře, odejdu, ale jen z toho to domu, buď si pronajmu nějaký dům, nebo byt. Můžu si dělat, co chci. Naházela jsem čerstvě vybalené věci zpátky do kufru.
"Co to děláš?" zeptal se mne. Ani jsem se na něj neotočila.
"Hádej, chceš, abych odešla? Fajn, tak sleduj," zvýšila jsem hlas. "Buď si tady, v tom tvojem milovaném New Orleans!" pokračovala jsem dál.
"Trucuješ a urážíš se," konstatoval.
"Bingo," zorničky se mi rozšířily a já na něj pohlédla. Byla to naše taková první menší hádka.
"Nechceš mě tu - odcházím," pokrčila jsem rameny.
"Nejde o to, že bych tě tady nechtěl," hájil se a opíral o zárubeň dveří. "Jen nechci, abys tu byla, když má tohle město pod palcem Marcel," křikl na mne a přenesl se do mé blízkosti.
"Jsem velká holka, co se o sebe dokáže postarat sama! Jak myslíš, že jsem přežila posledních sto let?! Nezapomínej, že mám taky sourozence - jako ty, možná, že ti moji jsou ještě komplikovanější, jelikož já nevlastním dýky, kterými je bodám, když mě omrzí!" Teď začala pravá hádka, neměla jsem začínat s tímhle, uvědomila jsem si to, až, když bylo pozdě.
"Ano, aspoň je ale nemusím vytahovat z průserů, které si natropí. Já jsem Teresa - jejich velká sestřička, která vytahuje jejich zadky, když něco poserou!" napodobil můj hlas. Rty se mi zkřivily.
"Aspoň mě mají tak nějak rádi! Tvoji sourozenci tě nenávidí!" přimhouřila jsem oči.
"Víš co? Asi bys měla vážně jít!" Zhnuseně jsem se pousmála.
"Žádný problém!" zařvala jsem a prostě vyskočila z okna. Dopadla jsem na kachličky a naposledy se podívala nahoru do okna, Klaus stál u okna a na tváři měl vážný výraz. Prohrábla jsem si vlasy, a co nejrychleji utíkala pryč. Rozmyslela jsem si to, nechci tady být. Chci jet zpátky do Mystic Falls, nevidět Marcelův obličej, jak se usmívá na svého kamaráda Klause.
Dostala jsem se k domu, ve kterém momentálně přebýval Stefan, Elena a Damon byli momentálně v hotelu. "Jedu domů," postěžovala jsem si, když mi otevřel dveře. Zamračil se na mne. Nečekala jsem to, ale objal mne.
"Co se stalo?" nechápal. Vymanila jsem se z jeho sevření a pohlédla na něj.
"Prostě jsme se pohádali, nic víc! Chtěl, abych odjela, prý kvůli Marcela, ale zřejmě měl už ponorkovou nemoc!" dupla jsem nohou. "Pojedeš se mnou, nebo zůstáváš tady?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Když dovolíš, možná bych tady ještě přespal." Pousmála jsem se na něj. "Zítra můžeme vyrazit. Myslím, že Damon a Elena pojedou taky."
