The Women in BlackPohled Klause:
Londýn, 1888
Nikdy jsem netvrdil, že jsem pravdomluvný, to rozhodně ne. Každý máme nějaké tajemství, které je jen naše... Samozřejmě já mám nespočet tajemství, lží a intrik, ale jak jinak by se dalo přežít v tomhle Světě? Avšak tohle tajemství se k někomu vztahuje...
Seděl jsem v jedné malé hospodě se svým bratrem Elijahem, který z toho, že tady je, zrovna není nadšený.
"Copak se děje, bratříčku?" usmál jsem se na něj a zhluboka se napil ze své sklenice. Nečekal jsem odpověď zrovna teď ne. "Myslím, že půjdu na chvíli ven, provětrat se," spiklenecky jsem na něj mrkl, on jen protočil oči.
"Tady pán je zřejmě z jiného kraje," ozvalo se od vedlejšího stolu, byl to nevkusně oblečený muž s dlouhou bradkou opírající se o holi.
"Pardon?" nadzvedl jsem jedno obočí. Stařík se zasmál a já měl možnost vidět jeho černé zuby."Copak jste neslyšel o vrahovi, který zabíjí!" vytřeštil na mne své oči.
"No, když je to ten vrah, tak bude asi jasné, že zabíjí, jinak by byl ne nic," usmál jsem se na něj, on si jenom odfrkl.
"Vtipálek..."
"Samozřejmě jsem slyšel, o Rozparovači, každopádně, zdám se vám, jako lehká žena? Pokud vím, on zabíjí jen je," opřel jsem se o stůl a čekal, co na to odpoví.
"Jak myslíte," otočil se a já mohl klidně odejít, Elijah nevypadal, že by chtěl jít za mnou. Opustil jsem hospodu a nadechl se večerního vzduchu, který se mísil se sladkou železitou chutí, která mi doslova zpívá. Rozběhl jsem se k místu dění, avšak zastavil jsem se a schoval se, aby mne vrah neviděl. Tady to zřejmě nebyl Londýnský rozparovač prostitutek, byl to nový rozparovač, možná spíš rozparovačka. Měla na sobě černé saténové šaty, které byly oblemovány krajkou, černé kudrnaté vlasy jí rozfoukal vítr. Pila z jednoho muže, jeho tělo teď dopadlo na studenou zem a já si všiml, jak si dívka otřela ústa hřbetem ruky, šaty byly na několika místech potřísněny krví a roztrhané, nedělala si s tím těžkou hlavu. Viděl jsem jí, tu ženu jednou poznám blíž... Zelené oči jí svítili do noci, jako by mě spatřila, ne, dívala se na něco jiného. Černého ptáka, který se k ní přiblížil, a ona se na něj usmála.
"Myslela jsem, že jsi odešel," křivě se pousmála, havran přistál na zemi a rozepjal křídla, jako by se bránil. "Pokud mi chceš pomoct, tak jdi k šípku! Ani nevíš, jak je pro mne snadné tě zabít, Damone! Hlavně teď!" křikla po něm a překročila mrtvé tělo muže, které tam jen nečinně leželo.
Současnost, The Big Easy:
"Baví tě mě stále házet v oblečení do vody? Já už se nebavím!" postěžovala si a plavala ke břehu, netáhl jsem k ní ruku, věděl jsem, že její další tah bude ten, že mě zatáhne dolů, byl jsem však připravený, se škubnutím jsem jí vytáhl. "To není fér, víš?" řekla zcela vážně.
"Měla by sis uvědomit, že jsem silnější než ty a bylo by na čase, aby ses mě bála," zamrkal jsem na ní.
"Musíš si vybrat, buď s tebou budu chodit, nebo budu tvůj nepřítel..." Pokřiveně jsem se usmál, ano, rychle jí to pálí. "Zvoní ti mobil," vytrhla mne z přemýšlení, už jsem to chtěl zvednout, ale ona mi mobil vytrhla z ruky a přiložila si ho k uchu. "Mobil Niklause Mikaelsona, jak můžu sloužit?" zeptala se mile.
"Vyřídíš mu, že se s ním chci setkat, zlatíčko, za hodinu v hotelu Royal," ozval se známý hlas, Marcelův hlas.
"Ehm, to asi ne," zavrtěla hlavou. Byla by super sekretářka. "Ale můžu mu vzkázat, že jsi mu volal..."
"Jsi taky zvaná, jestli jde o to," navrhnul jí kompromis.
"Myslela jsem, že se nezeptáš, ale moje odpověď je stejná, nechceme se s tebou sejít!" řekla ostře. Típla hovor a vrátila mi mobil. "Byl to jen operátor, chtěli, aby... abys zaplatil," vychrlila ze sebe rychle.
"Stejně víš, že tam půjdu, chci získat město zpět a ty jsi cesta, jak ho mít, takový klíč," vysvětlil jsem ve zkratce.
"Klíč, jaké klišé... Pro tvou informaci, génie, mám mokré oblečení, takže mi je to líto, ale zůstanu tady," povzdechla si hraně ztrápeně.
"Jaké štěstí, že tam máme být až za hodinu a čistě náhodou jsem ti pár věcí sbalil, jelikož jsem počítal s tím, že tu chvíli pobudeme..."
"Ještě, že tě mám," přecedila skrz zaťaté zuby, "aby bylo jasno, nenávidím Mercela. Je tak, ehm... myslí si o sobě, že je snad pánem tvorstva, přitom tady vede jednu čtvrť v New Orleans!"
"Mám na to stejný názor, lásko, ale co mám dělat, když chci město zpátky?"
