"Cože? Vždyť jsem spala!" vytřeštila jsem na něj své oči, podle jeho výrazu pomu tak nebylo.
"Bože," plácla jsem se do čela, "hádám, že mám okno... Co jsem dělala? Musíš mi to říct! A viděl to ještě někdo jiný? Pamatuju si, že jsem dlouho objímala Damona, možná i toho Stefana, jak mě podpíral, ale dál? Mám okno!" Nik se začal smát a uvažoval, jestli mi vůbec něco řekne.
"Víš, že jsem spal u tebe? Asi ne, co? Byla si výřečná, vážně moc! Mluvila jsi o roku 1864, jak jsi byla zasnoubená a jak jsi nakonec utekla," vzpomínal.
"Děláš si legraci? To se nikdo nedozví, víš to jenom ty a bratři! Chápeš?" nahlas jsem polkla a podívala se z okna, snažila jsem se to rozdýchat.
"A Katherine ti pomohla se z té svatby vykroutit, do teď jí za to děkuješ, co?" Nasupeně jsem se na něj podívala.
"Neprovokuj! Až se příště opiješ ty, tak..."
"Nikomu se mě ještě nepovedlo opít tak, jak jsi byla včera ty!" uzavřel to. Projížděli jsme kolem stromořadí. Přimhouřila jsem oči, jelikož se mi zdálo, že jsem v dálce něco viděla. "Tak co? Jak se ti tady líbí?"
"To, to je dům?" ujišťovala jsem se.
"Je to náš dům, co ty na to? Víš, upřímně, v tom starém je nasáčkovaná moje rodina, teď už i tvoje, kde je sakra nějaké soukromí? Říkám tady tomu Královská rezidence v New Orleans," představil mi tmavou obrovskou vilu, tedy vážně spíš rezidenci. Kolem ní byly nasázené stromy.
"Jak dlouho už tady to vlastníš?" nakrčila jsem čelo.
"Řekněme, že pěknou řádku let, samozřejmě... jsem to tady nechal pro nás trochu vylepšit," mrkl na mě.
"I kdyby to byla chatrč, budeš tam ty..."
"Víš, co je na tom nejlepší? O tomhle domě nemá nikdo z rodiny ani zdání, je to taková moje - teď už naše zašívárna." Rozzářila jsem se.
"Líbí se mi to, prostě máme místo, kde můžeme být sami, protože se nám to moc nedařilo v poslední době, tedy vlastně od doby, co jsme se potkali, když nepočítám ty schůzky, kdy jsem tě vlastně neznala a poté ten týden v New Orleans... Víš, možná jsem ti o tom neřekla, ale první, kdo věděl, že jsme spolu něco měli byla Katherine," uculila jsem se.
"Katherine, mě to upřímně nepřekvapuje..."
