Epilog
Stála jsem před zrcadlem a dokončovala poslední úpravy. Jako bych se vrátila v čase. Vlasy jsem si vyžehlila, ano, měla jsem je rovné, jako Elena, ona si je vyčesala do vysokého culíku, v uších měla zavěšené právě ty náušnice s klasickým znakem - peace.
Já jsem na sobě měla kytkované krátké šaty, vlastně podobné, jaké měla Elena. Vyšly jsme z pokoje a seběhly rovnou dolů, když jsem uviděla Damona, uvědomila jsem si, že se na něm nic moc nezměnilo, měl jen hlubší výstřih.
"Je nezvyk tě vidět s rovnými vlasy," uznal někdo za mými zády, otočila jsem se, stál tam Stefan, připraven vyrazit, ten měl normální kvádro.
V tělocvičně školy bylo vážně všechno perfektně nazdobeno. Ano, tohle byla práce Caroline Forbesové, která se k nám řítila v růžovém kostýmku. "Sluší ti to," pochválila jsem ji. Jen se usmála.
"Vám taky, možná vás to překvapí, ale tohle oblečení je původní ze šedesátých let," pochlubila se. "Máma ho našla na půdě..."
"My máme taky původní oblečení," skočila jí do toho Elena. Myslím, že se za chvíli začnou hádat o tom, kdo se na večírek připravoval důkladněji. Vzala jsem si pití a odkráčela k jednomu stolu, kde stál Jeremy, byl sám. "Ahoj," pozdravila jsem ho mile.
"A-ahoj, Terry, moc ti to sluší!" Sledoval mne tak nějak zvláštně, trochu jsem se ho bála.
"Jo, šedesátky, kdo by si mohl přát lepší léta?" Podívala jsem se přes jeho rameno, uviděla jsem tam Kola, chtěla jsem jít za ním, ale zmizel.
"Chtěla jsi jít za mnou?" zajímal se něčí hlas za mými zády. Rychle jsem sebou trhla. Nebyl dobově oblečený, měl na sobě tmavé rifle a černé triko.
"Víš, že tady se může jen, když máš dobové oblečení?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Myslela jsem, že víš, jak to vypadá v šedesátkách," zamračila jsem se na něj.
"Vlastně nemám ani páru," mávl nad tím rukou, rozhodla jsem se to ignorovat. "Zatančíme si?" vyzval mne. "No, teď už s mým bratrem nechodíš, takže..." natáhl ke mně ruku. Přijala jsem jí, spolu jsme odcupitali do středu parketu, jelikož hrála pomalá písnička, tak si mně na sebe doslova přimáčkl.
"Omlouvám se, že jsem se neoblékl vhodně, ale šedesátky jsem tak nějak prospal v rakvi, vlastně jsem spal od třicátých až do devadesátých let," zasmál se. Trhla jsem sebou.
"Cože?" nadzvedla jsem obočí.
"Říkal jsem si, že když jsi šťastná s Klausem, tak ti to nebudu říkat, myslela by sis, že jsem si to vymyslel, ale teď když víš, jaký je, tak jsem se ti svěřil," šeptl. Tak tohle jsem netušila, myslela jsem, že se o mě nezajímal, že... "Proto jsem tě nemohl najít," povzdechl si.
"A kde máš Katiu?" hrála jsem tvrdě.
"Poslouchej, vyspal jsem se s ní, protože jsem si myslel, že jsi to ty! Potom jsem s ní už nic neměl, jen jsem tě tím provokoval," prozradil mi. A teď mám dělat sakra co? Kol mě tu celou dobu miloval, byl v rakvi tak dlouho jenom, protože ho můj přítel probodl dýkou, teď si však myslí, že jsme se rozešli.
