60'
Pohled Teresy:
Svalila jsem se na sedačku v obýváku, vedle mne si sedla Elena, i když jsme upírky, tak nám dnešní trénink dal zabrat.
"Myslíš, že Caroline bere steroidy, nebo se něčím dopuje?" naklonila jsem hlavu a podívala se na Elenu, které se klížily oči.
"Netuším, vážně ne, ale někdo by jí měl říct, aby přestala, vždyť Amber málem odvezla rychlá po dnešním výkonu, který po ní vyžadovala. Myslím, že se nezbavím jejího tónu v hlavě: Pokud chcete být v družstvu, nemůžete otálet!" napodobila její ječivý hlas. Povzdechla jsem si a šla si nalít bourbon.
"Chceš taky?" nadzvedla jsem obočí, ona jen rychle kývla, rozlila jsem alkohol a podala jí skleničku.
"Vy pijete beze mě?" poctil nás svou návštěvou Damon, který rychle seběhl schody. Vzala jsem do ruky další skleničku a nalila do ní alkohol, položila jsem mu ji na stůl.
"A to máme dneska ještě zvládnout ten večírek?" postěžovala si Elena. Já se jen zasmála."Pokud jde o mě, já tam rozhodně nejdu, šedesátky vážně nejsou nic pro mě. Vážně, kdo to vybíral?" rozčílila jsem se a pohlédla jsem na Elenu.
"Musíš tam jít, víš, jaká je Caroline, už teď si o vás myslí, že jste divní," pozvedla ramena.
"Divní?" zopakoval po ní Damon a přitom se ošil. "Já ji dám divní, sama je divná, ale vážně. Ta holka je mírně šáhla!" založil si ruce v bok. "A na ten večírek se jde!"
"Ne, já nikam nejdu, Damone, víš, že to oblečení nenávidím," postěžovala jsem si. "Všude samé kytky! Všichni nosili takové ty přívěsky, kterými značili, že jsou v pohodě - Peace, prý," odfrkla jsem si.
"Neřeš ji, chce jenom prudit," mávl nade mnou bratr. "Protože se rozešla s Klausem," vysmál se mi. Jen jsem protočila oči. Má to smysl komentovat? Já myslím, že ne. Kdybys jen věděl chlapečku, tak by ti spadla čelist!
"Fajn, půjdu, ale když se mi tam nebude líbit, tak budu moct odejít!" rozhodla jsem. Odložila jsem svou sklenici s bourbonem a šla hledat něco vhodného na sebe, šedesátky vážně nebyly nic pro mě. "Eleno, jdeš taky?" otočila jsem se k nim, myslím, že by mi odpověděla, kdyby nebyla přisátá na rty mého bratra, rychle se od něj vzdálila.
"Už jdu," prohlásila a přenesla se ke mně.
"Co?" vyjekl Damon. "Jak chcete, vy dvě čarodějnice!" zařval za námi.
"Chtěl jsi jít na večírek? Chtěl! Tak si nestěžuj!" křikla jsem a společně s Elenou odešla do mého pokoje.
"Řekni mi, jaké byly šedesátky?" vyvalovala se na mé posteli a já prokopávala skříň.
"Nevím, tak nějak mě nezaujaly. Dost mi to splývá, jestli mi rozumíš... Chci říct, nebyly nijak výrazné, když nepočítám to hloupé skandování a hipísáky, kteří měli o kolečko navíc," zasmála jsem se a vytáhla něco ze skříně. "Hele, to by ti možná slušelo," mrkla jsem na ní a hodila krátké barevné šatičky.
"Tohle jsi nosila?" zhrozila se.
"A co jsem měla dělat? Chodit nahá? Neříkám, že jsem to nezkoušela," ztišila jsem hlas, "ale potom jsem dostala dosti velkou pokutu, ale měla jsem i obdiv, jak jsem řekla, u dětí ráje. Podporovali mě a někteří se na truc svlékli taky..." otřásla jsem se nad tou vzpomínkou, upřímně, některé jsem vidět nepotřebovala. Elena se začala smát.
"Počkej, ty ses vážně svlíkla?" vytřeštila na mne oči, stála za mými zády a já jsem se dál hrabala ve skříni, až jsem konečně vylovila kousek, který jsem potřebovala.
"Jop, byla to legrace!"
