Pohled Caroline:
Nevím, čemu mám věřit. Mám snad věřit tomu, co jsem dnes viděla? Teresa Salvatore, Stefan! On mne chytil a zavřel, viděla jsem, jak pije krev, jak se krmí na jiných, krmil se i na mne a poté mi něco šeptal, chtěl, abych tomu uvěřila. Nechtěla jsem, byla jsem vůči tomu imunní.
"Caroline?" oslovil mne ženský hlas. Trhla jsem sebou, seděla jsem na posteli zády ke dveřím, byla to jen máma. "Kde jsi byla celý den?" zajímala se.
"Pryč," pokrčila jsem rameny.
"Co se stalo?" vyptávala se, samozřejmě když to člověk nejméně potřebuje, začne se zajímat.
"Není to jedno? Prostě jsem byla pryč!" odsekla jsem a zvedla se. "Půjdu se ještě projít," oznámila jsem s poklidem a prošla kolem ní, seběhla jsem schody a otevřela domovní dveře. Byla už tma, jen díky pouličním lampám jsem něco viděla. Přimhouřila jsem oči, jelikož se mi zdálo, že jsem někoho viděla, někoho blízko u lesa, mával na mne. Měl černé vlasy a milý ús... Tyler Lockwood!
"Ahoj," zamávala jsem, to už však přeběhl silnici.
"Copak tady děláš, Forbesová? Není na tebe trochu pozdě?" uchechtl se.
"Pamatuješ, když ti dala Teresa tu facku?" vzpomněla jsem si náhle, zamračil se.
"Kam tím míříš? Plánuješ mi taky jednu vrazit?" ustoupil jeden krok dozadu.
"Ne, chci jen vědět, za co to bylo. Jejich rodina je totiž trochu...""Divná?" doplnil mne.
