"Tady to mě naučil on, hrát si s každým, jak chci, prostě kouzlo Salvatorů," mrkla jsem na něj.
"Fajn, ehm, nejnovější zprávy, Katia odjela z města, o Silasovi nevím, myslím ale, že o ní ještě neví, tedy alespoň v to doufám, jinak by bylo peklo na zemi," zrekapituloval mi situaci Mystic Falls.
"Katia bude tady, je tu totiž i Kol," uvažovala jsem nahlas, "co se týče Silase, bude zašitý někdy v Mystic Falls, nemám páru kde, ale něco chystá, chce si přivést Katiu zpět..."
"Co se děje s New Orleans, mluvil jsem chvíli s Elijahem a nevypadá tak vyrovnaně, jako
vždycky," přimhouřil oči.
"New Orleans je město původních, Nik ho založil, je tedy jeden problém, jeden upír - Marcel mu ho přebral, všichni ho tady poslouchají, má svoje pravidla, jako třeba - čarodějky, nemůžou čarovat, vlkodlaci, sice nevím, co nesmí, ale taky mají nějaká pravidla, tohle je město upírů.
Každopádně, Nik se naštval a kousl jednoho z Marcelových poskoků, tím se dostáváme k tomu, kde jsem ke kousnutí přišla já," snažila jsem se to svému bráškovi nějak stručně vysvětlit.
"Takže Klaus plánuje válku, kterou má dávno vyhranou," ujišťoval se.
"Tak nějak, má přece své hybridy, ti by byli schopni toto město zničit lusknutím prstu..."
"Ale to přece nechceme, že?" ozvalo se ze dveří, pootočila jsem se, stál tam Nik, trochu jsem se na něj pousmála.
"To ne, byla by ho škoda," přitakala jsem mu.
"Stefane, moje sestra se mě na tebe ptala," ušklíbl se na něj, "Rebekah je trochu náruživá, musíš ji odpustit."
"Myslím, že by Stefanovi prospěl nějaký románek," navrhla jsem mu. Viděla jsem, jak protočil oči.
"Nestarejte se do mého života," odfrkl si a rychlou chůzí odešel. Otočila jsem se k Nikovi a dala mu ruce kolem krku.
"Proč jsi Damonovi neřekla, že jsem Elenu přeměnil já?" nechápal. "Mě už nenávidí, takže..."
"Pokusil by se ti pomstít a nemyslím si, by sis to nechal líbit, nechci, aby dopadl, jako ten upír, se kterým ses vypořádal tehdy u Marcela," připomněla jsem mu jeden incident a pousmála se. Nik mi zastrčil neposednou loknu za ucho a jedním prstem mi nadzvedl bradu.
"Ne u Marcela, New Orleans je naše město, tím pádem i ten hotel, ve kterém probíhal ten večírek," mrkl na mě.
"Tak to se hluboce omlouvám," přiblížila jsem se k jeho rtům a lehce ho políbila. "Co kdybychom se šli projít, řekla bych, že v tomhle domě je trochu přeplněno," zasmála jsem se.
"Jo, tak s tím souhlasím, vím, že chceš vidět, jak se s Marcelem pereme, ale já to řeším po svém, buď poslechne, nebo ho zabiju v pěti vteřinách," pozvedl ramena.
"Jsi neskutečný, víš o tom? Slíbil jsi, že si to s ním budu moct vyřešit sama... Mimochodem, říkal mi, že jsi měl něco s Tatiou," přimhouřila jsem oči.
"Nemám páru, o kom to mluvíš," odkašlal si.
"Připomenu, hnědé vlasy, hnědé oči... vstřícný úsměv, trochu mi připomíná Elenu."
