I will kill you
Pohled Jeremyho:
Zaklepal jsem na dveře Salvatorovic domu, chvíli jsem čekal, ale poté jsem vešel dovnitř. Jenna mě poslala, abych přivedl Elenu. Pomalou chůzí jsem vešel dovnitř, nikdo nikde...
"Halo?" zařval jsem přes celý dům. "Je tu někdo?!" Stále nic, povzdechl jsem si a chtěl se otočit, ale v tom se domovní dveře zabouchly, trhl jsem sebou. Teď už přede mnou stála Teresa se širokým úsměvem.
"Ahoj, Jeremy, copak tady děláš?" mluvila zvláštně, jakoby omámeně.
"Já? Já totiž, přišel jsem pro Elenu," vykoktal jsem, "jsi v pořádku?" Dívka přede mnou se ještě víc usmála.
"Já jsem naprosto v pořádku, proč bych neměla být?" nechápavě mě sledovala, obešla mě a sedla si na sedačku před velký krb. "Elena za chvíli přijde, šla s Damonem něco zařídit," vysvětlila ve zkratce. Rozhodl jsem se tu na ní počkat, a tak jsem si sedl vedle ní.
"Jaké to je?" zajímal jsem se. Teresa se na mne zamračila. "Myslím to, být upírem, jaké to je?" dychtil jsem po odpovědi. Uchechtla se.
"Neplánuješ se přidat k naší rodině, že ne?" ujišťovala se, postavila se a nalila si do sklenice burbon.
"Ne," odfrkl jsem si. "Ale chci jen vědět, o co přijdeš," pokračoval jsem, jako by to vůbec nebylo z mé pusy, to jsem nechtěl říct.
"O čem to mluvíš, Jeremy?" Sladce jsem se na ní usmál, a bodl jí dřevěný kolík do srdce, který jsem ještě před pár minutami neměl, její tělo se skácelo k zemi.
"Pane bože!" zašeptal jsem a chtěl se k ní sklonit, ale něco mne přinutilo vrátit se do reality. Ležel jsem na gauči v obýváku orosený kapičkami potu.
"Špatný sen?" ozval se mužský hlas, z křesla naproti. Seděl tam Damon. "Nechtěl jsem ti hrabat v hlavě," prohodil, neviděl jsem na jeho tváři jediný úšklebek. Byl v obleku, a zvláštně se mu leskly oči.
"Byl to jen špatný sen," ujistil jsem ho a postavil se, " a co tu vůbec děláš?" zamračil jsem se na něj.
"Čekám na Elenu, jdeme na ten pohřeb," protočil oči a také se postavil.
"Pohřeb?" zopakoval jsem po něm nechápavě.
"Zabil jsi mi sestru a já teď zabiju tebe!" zařval ne mne a já se snad naposled probudil, tentokrát ve své posteli. Nikdo kolem mne nebyl, jen tma, nahlas jsem dýchal. Co to mělo být?
Pohled Teresy:
Jsem zpátky, hloupá školo, povzdechla jsem si, když jsem přijela k té ohromné budově. Kdo by řekl, že tady znovu budu chodit? Stejně nemám co dělat, možná se zabavím, navíc, předtím se mi to zdál, jako super nápad, tak proč teď ne?
Vystoupila jsem... Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a zamířila do školy. Mávla jsem na Bonnie, která stála pod stromem. "Ahoj," vydechla jsem, když jsem k ní přiběhla.
"Takže jsi zpátky!" zajásala a silně mě objala. "Mám pro tebe ten prsten, měla sis pro něj přijít, zřejmě ta kamarádka není tak důležitá..." Nahlas jsem polkla.
"Bonnie, když jsem mluvila o té kamarádce, tak... Klaus?!" zírala jsem před sebe, jako bych byla náměsíčná. "Co ten tady dělá?" nechápala jsem.
"Myslím, že bychom si měli promluvit," pronesl, když se dostal ke mně. Nadzvedl jedno obočí a chytl mne za zápěstí.
"Co chceš řešit?"
"Co chci řešit?" na plné kolo se rozesmál. "Hádej!" Poddala jsem se mu a společně jsme opouštěli areál školy.
"Vím, že to ode mě bylo ubohé," dívala jsem se do země a při tom se mračila. "Nemáme budoucnost, Niku, ví to všichni, tedy, hlavně tvoje sestra..."
"Kolikrát ti mám říkat, že Rebekah nemáš brát vážně. Je to hloupá holka, co se snaží najít si lásku, a když jí to nevychází, tak hází špínu na ostatní," protočil oči, natočil se ke mně čelem a chytil mne za ruce.
"Tu nejde jenom o Rebekah," zavrtěla jsem hlavou. "Jde tu o tebe, vždycky budeš mít tajemství, plány do kterých ti nebudu pasovat, chápeš? Budeš se snažit pomalu mne vymazávat a nakonec, když se něco omylem dozvím, tak mě zabiješ, jelikož bych mohla něco prozradit," špitla jsem.
"Nikdy bych tě nezabil, chápeš?" zatřásl se mnou. "Tereso," zašeptal do mých rtů. "Prozradím ti něco, co budeš vědět jenom ty, chápeš? A pokud to řekneš, tak potom tě zabiju," zasmál se a já mu pohlédla do očí. "Ty jsi má slabina, místo, o kterém jsem myslel, že neexistuje."
