Hurricane
"Ty jsi má slabina, místo, o kterém jsem myslel, že neexistuje." Zhluboka jsem se nadechla a snažila se to vstřebat. To přece nejde, nemůže si jen tak přijít do Mystic Falls a oznámit mi to s tím největším klidem, který dokáže nastavit.
"Mám jeden požadavek," zašeptala jsem do naprostého ticha, na školním pozemku už nikdo nebyl, jelikož už zazvonilo na hodinu, na které jsem měla být.
"Požadavek?" zopakoval po mně a trochu se pousmál. Přikývla jsem. "Pokud chceš slíbit, že ti neublížím, tak to je splněno," mrkl na mne. Já ale zavrtěla hlavou a o jeden krok se vzdálila.
"Jsem o to, že já jsem tvoje slabina a moje slabina je rodina," špitla jsem. Klaus se zasmál.
"Tak nějak jsem si všimnul," přikývl mi.
"Tím snad nechci říct, že pro mne nic neznamenáš," začala jsem se opravovat, vyznělo to trochu zvláštně.
"Dobře, chápu, a teď mi řekni, co potřebuješ..." nadzvedl jedno obočí.
"Nechci, aby o tom, že jsme se dali zase dohromady, někdo věděl," vyslovila jsem svou prosbu, jak nejlépe to šlo. Myslela jsem, že se bude mračit a nakonec přikývne, ale on se začal smát.
"Co?" nechápala jsem.
"Co kdybychom se šli na chvíli projít," pobídl mne a já souhlasila. Mířili jsme si to na obvyklé místo v lese, posadili jsme se na pařezy stromů a já bedlivě studovala jeho grimasy, které se na jeho tváři měnili, co chvíli. "V New Orleans propukla válka, myslím to vážně. Marcela už přestaly bavit naše slovní potyčky. Vzal to pevně do svých rukou..." Zamračila jsem se, nechápala jsem, jak přesně to souvisí s námi.
"Řekněme, že to nechápu, jak to..."
"Počkej, k tomu se dostanu," slíbil mi a vyšvihl se na nohy. "Souhlasím s tím, aby o tom nikdo nevěděl. Proto jsem zařídil náš rozchod." Tak teď už jsem byla úplně mimo, než jsem však stačila něco namítnout, pokračoval. "Jak jsem řekl, jsi moje slabé místo," šeptl, kdyby byl někdo poblíž.
"A já, jako zástupce jedné strany si to nemůžu dovolit. Zabili by tě dřív, než bych stačil něco říct, využili by tě proti mně, i kdybych ti dal tu největší ochranu, chápeš?" Rychle jsem přikývla.
"Jak si zařídil náš rozchod?" napadlo mne náhle, také jsem se vyšvihla na nohy a založila si ruce na hrudi.
"Jsi vzpurná, stačilo tě trochu popudit, potom jsem už přiléval benzín do ohně," pozvedl ramena.
"Dobře, ale proč jsem měla tu velkou potřebu se s tebou hned rozejít? A jak to, že to hned vědělo celé New Orleans?" nadzvedla jsem jedno obočí a čekala na jeho racionální vysvětlení.
"Fajn, nezamlouvám, že jsem tě ovlivnil, abys..." Má ruka vystřelila proti jeho nastavené tváři dřív, než jsem stačila uvažovat, možná, jen možná jsem to neměla dělat.
"To jsem možná dělat neměla, ale pamatuj, co jsi mi slíbil, že mě nikdy neublížíš?" poslední dvě písmenka jsem vyslovila o dvě tóniny výše. Nebezpečně se ke mně přibližoval a já couvala."Nezapomeň, že nejsem Elijah," na tváři mu už zase zářilo pobavení.
"Proč jsi mi to neřekl?" nechápala jsem. "Myslel sis, že bych nedokázala zahrát rozchod s tebou," rozhodila jsem rukama.
"V ten moment mi to přišlo, jako dobrý nápad," přiznal mi.
"Hádám, že nějaký podíl na tom všem měla i Rebekah," povzdechla jsem si, Klaus mírně přikývl.
"Ale nemusela mi lámat vaz," promnula jsem si krk, jako by se to stalo před pár minutami.
