Royal
Pohled Teresy:
"Za tady to tě nenávidím," přivřela jsem oči a mířila si to ke vchodu. "Mimochodem, nevíš, co by mohl Marcel chtít?" zamračila jsem se a šla jsem dál, zastavila jsem se až u domovních dveří, které Nik okamžitě otevřel. Mlčel, ale poté se na mne podíval.
"No, myslím, že bude chtít probrat, co tu chci, i když je to jasné, ne?" pokřiveně se usmál.
"Ví o tobě víc, než si seš schopný připustit," povzdechla jsem si a prošla dveřmi. Interiér domu jsem přirovnala k Anglii.
"Je to tady nádherné," vydechla jsem a usmála se na něj.
"A to jsi neviděla podkrovní pokoje," mrkl na mne. "Ale teď zřejmě není čas na prohlížení. Za chvíli musíme být u Marcela. Mám tušení, že hotel Royal dnes bude narvaný Marcelovými poskoky," uvažoval nahlas.
"Myslím, že bys je zabil, ani by nemrkli," zasmála jsem se. "Ale nechápu, proč tam chceš mě," uznala jsem.
"To je jedno," mávl nad tím rukou, "donesu ti ty věci, jo?" odběhl od tématu a vytratil se, tady je více, než jasné, že něco skrývá. Proč mě tam sakra chce? Na okrasu? Za pár vteřin se objevil vedle mne.
"Vážně tam nechceš jít sám? Nějak nemám zájem dívat se na Marcelův obličej, jak se ti málem směje a ty s tím nemůžeš nic udělat, protože si chceš získat celé město..." položila jsem mu jednu ruku na hruď, do očí jsem se mu nedívala a poslední slova jsem šeptla."Ale ty se mnou půjdeš, z jednoho důvodu, Marcel tě chce vidět," ustoupil ode mě. Zamračila jsem se na něj.
"Aha, a to má být ten důvod, proč mám jít s tebou? Zapomeň, zůstávám tady!" naštvala jsem se. Tohle vážně nedávalo smysl.
"Tereso, půjdeš se mnou," zvážněl.
"Přinuť mě," přivřela jsem oči, to jsem asi neměla dělat, je tak nefér, že on mě může ovlivnit a já si to nemusím ani uvědomit.
"Poslouchej, pojď prostě se mnou, co se ti stane, dáš si pití, můžeš někoho zabít pro své potěšení, bude to zábava," uzavřel to a roztáhl paže.
"A teď důvod, neděláš to kvůli Marcela, vyklop to," protočila jsem oči a podupávala nohou. Nik se hlasitě nadechl.
"Katia je ve městě, je jasné, že hned jak zmizím, ona se kouzelně objeví, nenávidí tě a je třetí nejsilnější na planetě, co myslíš, že by se stalo, kdybych tě tu nechal?" položil mi otázku, která měla jasnou odpověď, kterou jsem nechtěla řešit.
"Fajn," odfrkla jsem si jedovatě. "Půjdu s tebou," otočila jsem se zády. "Dám si sprchu, převleču se a vyrazíme," oznámila jsem mu svůj plán.
***
"Věděl jsem, že přijdete," rozzářil se Marcel a ukázal k jednomu stolu, který byl v rohu místnosti, bylo zde velice hodně upírů, kteří už nebyli ve své kůži. Samozřejmě jsem si všimla, několik mužů, kteří zde zřejmě sloužili, jako ochranka prezidenta. Musím uznat, že to měl velice dobře vymyšleno. "Velice ti to sluší," složil mi poklonu.
"Ach, kompliment, začnu se červenat," protočila jsem oči a posadila se vedle Nika, který se krátce usmál.
"Takže, určitě máš pádný důvod k tomu, proč jsi chtěl, abychom přišli," začal Nik a zamračeně sledoval upíra naproti sobě.
"Ano, to jistě - hned několik, věděl jsem, že se jednou vrátíš, Klausi, ale měl bych asi určit pravidla..."
"Pravidla," zopakoval po něm Nik, "jen pokračuj," pokynul mu rukou, ale viděla jsem v jeho tváři jízlivost.
"Nebudeš mi mluvit do toho, co tady dělám, nebudeš se motat do mých věcí," vysvětlil ve zkratce.
"Tvých věcí, asi bych ti měl připomenout, kdo tě stvořil, díky komu jsi tady a kdo tě naučil všechno kolem," vychrlil ze sebe, viděla jsem, jak ho začíná ovládat vztek. V ten moment jsem ho chytla za paži.
"Měl by sis uvědomit, s kým mluvíš," zamračila jsem se na Marcela. "Tohle město jsi sice vedl, a jak vidím dobře, ale je na čase vrátit žezlo původnímu majiteli, nemyslíš?" Marcel se jednoduše rozesmál.
"Jistě, další věc, která je na programu, proč mi nikdo neřekl, že takové krásné stvoření, jako jsi ty, má svou věrnou kopii, která je několik tisícovek let stará?" mrkl na mě.
"Z dobrého důvodu, viděl jsi ji tady?" zajímala jsem se a dala si nohu přes nohu.
"Ach ano, krásná Katia, viděl jsem ji s Kolem, tvým bratrem," ukázal na Nika potěšeně a škodolibě.
