Zkus mě zkrotit!

8. kapitola

S nadskočením dva metry do vzduchu jsem se zároveň otočila ve směru, odkud se zvuk ozval a s vyděšeným výrazem vstala a došla pomalu ke dveřím.

Chytla jsem kliku a pomalu jí dala dolů, přičemž jsem zatáhla zároveň k sobě a dveře se dokořán otevřely.

Se zatajeným dechem a strachem v očích jsem stanula tváří tvář tomu, jenž mě donutil se začít balit,... Lokimu.

,,Eee.." chtěla jsem něco říct, ale vůbec mě nenapadlo jak a co.

,,Už jsi sbalená?" zeptal se najednou Loki a shlížel na mě s ledovým a neprostupným pohledem, který nahání hrůzu, kterou jsem se snažila zuby nehty skrýt, ale moc se to nedařilo.

,,Jo, už mám všechno v taškách" otočila jsem se ke dvoum velkým černým věcem v předsíni.

Loki se jen na vteřinu odlepil z mých očí a zaostřil pohled na dvoje zavazadla nachystaná k přepravě.

A nastal další problém, ty tašky nebyly nejlehčí, jedna by mi dala dost zabrat, natož dvě a ještě malá taška s věcmi jako příruční zavazadlo?!

,,Tak jdem" pobídl mě, když viděl, že se jaksi nemám k žádné reakci.

,,Jo..." probrala jsem se a šla si rychle obléct budnu, protože venku léto skutečně nebylo.

Když jsem byla oblečená a mamka nervózně postávala u mých tašek, netuším jak jsem si dovolila se na to zeptat, ale zkrátka jsem musela.

,,Hrozně se omlouvám, ale nemohl byste mi s tím pomoct..?" podívala jsem se s prosebnýma očima na Boha lží, který se zatvářil mírně pobaveně a nakonec k mému velkému překvapení mi vzal obě tašky.

,,Ahoj mami, brzo budu zpátky" snažila jsem se ji uklidnit a obajala ji.

,,Ahoj zlatíčko, a zkus mi zavolat" usmála jsem na ni úsměvem, který říkal, že neví jak to vůbec bude a přešla už obutá přes práh a následovala Lokiho.

Když jsme vyšli z baráku, před domem stálo vcelku velké černé auto, před kterým byl nějaký muž v tmavém obleku s černými brýlemi, jenž přebral tašky a dal je do kufru.

Já si mezitím s ostychem sedla dozadu za řidiče, kam mi ukázal muž a sledovala, jak se Loki uvelebuje na místě spolujezdce.

,,Jen můžu se zeptat, kdo má být ta druhá holka, co má se mnou jet" naklonila jsem se trochu dopředu, aby mě líp slyšel.

,,Jedna holka z tvé třídy, uvidíš" odbyl mě jednou větou a já se radši opřela o sedadlo a s obavami kdo to bude jsem se podívala z okna.

Muž mezitím nastartoval a vyjel po ulici směrem od centra města.
Většinu jízdy jsem se dívala z okna, občas se podívala na Lokiho, buď když nic nedělal, nebo když něco říkal muži, co řídil.

Vůz zastavil před panelovými domy a o jedné holce, která v paneláku bydlí vím a já se jen modlila, aby to nebyla ona.

Loki s tím mužem vystoupili z auta a šli k jednomu z těch domů.
V autě jak to tak bývá se rozhostilo úplné ticho, které jsem si celkem užívala. Vytáhla jsem si mobil a ze zvědavosti se koukla, jak je na tom baterka.

Měl 98%, což bylo docela dobrý na tenhle mobil a na to, že jsem ho celou dobu balení a chystání nabíjela.

,,Heh, doufám, že tam bude WiFi, tolik měsíců bez netu nedám" řekla jsem si sama pro sebe docela nervózně a vyděšeně.

,,Ale co, tak to nějak snad vydržím, sluchátka a písničky mám, takže pohoda" uklidnila jsem se úspěšně další pronesenou větou a zaregistrovala pohyb na pravo od auta.

Mobil jsem schovala a podívala se do noci, kde se docela jasně rýsovaly dvě siluety. Jednu z nich jsem poznala téměř okamžitě, Loki, ale tu druhou jsem poznala, až když otevřela dveře a ozářilo jí světlo auta.

Chloe... No to mě poser

Svoje velké znepokojení jsem se snažila nedat najevo a mile jí pozdravila.

,,Ahoj Chloe" ta se na mě jen podívala a téměř falešně se usmála.

No, tak pokud se bude chovat takhle, tak to si ten výlet užiju fakt královsky.

Dala jsem loket na plochu pod oknem, podepřela si dlaní spodní čelist a potichu otráveně vydechla.

Auto vycouvalo a opět se vydalo na cestu, která směřovala na dálnici, po které jsme následně i jeli.

Snažila jsem se zjistit kam jedeme a když jsme odbočovali uviděla jsem velkou ceduli visící nad dálnici s nápisem letiště a mě v tu chvíli spadla brada, ale rychle jsem pusu zase zavřela, protože je docela možný, že je to jen náhoda.

Po deseti minutách jízdy jsem však už nepochybovala ani v nejmenším o tom, že jedeme na letiště, protože se před námi objevila velká budova, ranvej, letadla a spousta lidí.

Řidič však zahnul a jel dál a já si už říkala, že mám opravdu smůlu a letadlem nikdy nepoletím, když jsme zastavili pár desítek metrů od menšího letadla, které vypadalo luxusně už jen zvenčí.

Řidič zastavil a vystoupil, spolu s Lokim. Chvíli jsme s Chloe trochu zařazené jen dál seděly, ale nakonec jsme také vystoupily a rázem nás ovanul studený vítr.

Dala jsem si tašku do kříže a šla ke kufru, kde mi muž v obleku podal obě tašky, pod kterými se mi málem utrhly obě ruce.

Chloe měla s sebou velký kufr s tašku plus příruční zavazadlo, ale řekla bych, že se jí to taky neneslo zrovna nejlíp.

Dotáhly jsme zavazadla k letadlu, které vzali nějací muži a my si nastoupily do letadla.

Obě jsme při spatření vnitřku jen otevřeli pusu dokořán a zašly nad luxusem sedadel, podlahy a celého prostoru, který byl laděný hlavně do krémových a hnědých odstínů.

Za chvíli se v letadle objevil i Loki a díky tomu, jak jsme bránily v průchodu do nás musel trochu strčit, abychom se probraly.

,,Někam si sedněte" ukázal volně do prostoru letadla a sám se uvelebil v sedadle na levé straně.

Chloe si sedla doprava a tašku s věcmi si odložila vedle sebe. Já ještě chvíli stala uprostřed a pak po trochu podiveném pohledu Lokiho jsem se rozešla k sedadlu před Chloe a docela dobře, tak viděla na Lokiho.

Po několika upozorněních ohledně bezpečnosti, jsme si zapli bezpečnostní pásy a pak už jen čekali než letadlo vzlétne.

Čau lidi, jelikož jste si moc přáli, aby kapitola vyšla ještě dnes, tak jsem se rozhodla vám toto prosté přání splnit.

Sice mám mít na zítřek koncept do slohovky, ale to nevadí, se zvládne, snad...

Tak se zatím mějte, a jsem moc ráda, že to aspoň někdo čte :-*