Zkus mě zkrotit!

24. kapitola

Byla jsem na základně S.H.I.E.L.D.u jak jsem později zjistila, už asi hodinu.

Nic moc se nedělo, občas za oknem proletěla helikoptéra nebo byl slyšet dupod někoho na chodbě.

Trochu jsem poskákala na posteli, abych zjistila jal MOV je stabilní. Ta mírně zavrzala a zachvěla se, ale jinak nic.

Pokoj byl docela malý a útulný, ale na zdejší podmínky a styl vcelku hezký, když nepočítám ponuře sladěné barvy do několika odstínů šedé.

Ode dveří vedla krátičká chodba, naproti které byla postel a okno. Televize svírala pravý úhel s postelí a vchodovými dveřmi, které byly nejspíš železné a dalo se nakouknout pomocí otvoru, který byl zakrytý jen z mojí strany.

Byla tady i taková menší, ale dobře zařízená koupelna, hned za rohem, když vcházíte do místnosti, a já do ní právě mířila, abych ji prozkoumala.

Umyvadlo naproti dveřím, vedle něho sprchový kout a za dveřmi záchod. Tentokrát to bylo laděné do nějáké kovové s trochu namodralými odstíny, ale umyvadlo a záchod byl bílý.

Netušila jsem, co mám teď dělat, protože po celou dobu jsem nikdo nepřišel, a ani jsem nevěděla, kde jsou Chloe s Lokim.
Lehla jsem si na postel a zavřela oči, abych si aspoň na chvíli zdřímla.

Najednou se ozvalo zaklepání/zabušení na dveře a já se docela lekla.

,,Co potřebujete?" bože, já se tak styděla, při úvaze, kdo tam asi je.
,,Oběd" odpověděl muž mile.

Radši jsem rychle vstala a šla si ho vzít, aby to nemusel jak sluha nosit mně až pod nos, i když by mi to nevadilo.

Otevřela jsem dveře a za nimi stál docela mladý a ne zrovna ošklivý mladík.

,,Děkuji" usmála jsem se vděčně a vzala si tác s jídlem.

Už chtěl odejít, když jsem si na něco vzpomněla.

,,Prosím vás.. Co tady mám dělat" začervenala jsem se, když jsem si uvědomila, že moje otázka byla asi trochu špatně položená, ale muž se naštěstí nezatvářil nijak zaraženě.

,,No.. Budete tady asi do zítřka, kdy toho Boha odvedou zpátky, odkud přišel a pak nejspíš půjdete. Jinak si tady asi dělejte více méně, co chcete, ale hlavně ať se tu nic nestane" zažertoval a já se musela zasmát.

,,Dobře, a děkuju Vám" usmála jsem se aspoň trochu svůdně a kupodivu mi podobný úsměv oplatil.

Zavřela jsem dveře a šla si sníst oběd na postel.

K tomu jsem si pustila televizi, abych zjistila, co vůbec mají za stanice, ale jako vždy tam nic moc nedávali.

K obědu jsem měla řízek s bramborovou kaší a na pití vodu, která sice nepatří k mým oblíbeným nápojům, ale co naděláte.

Prázdný talíř a tác jsem položila vedle postele, na kterou jsem se natáhla a usnula.

Lokiho pohled

Dovedli mě jako tu nejnebezpečnější bytost v celém yggdrasilu do nějaké místnosti, kde mě zamknuli.

Docela mi lichotilo, že měli ze mě takový strach, ale nevím, jestli byl oprávněný, když jsem zatím nikomu nic neudělal.

Akorát jsem chtěl mít svět, kterému bych vládl. Vedl ho a zlepšoval, to snad není zločin.

Ale myslím, že budou dost překvapeni až zjistí, že se jim úplně nevyvede plán jak se mě zbaví.

Zlomyslně jsem se usmál nad tou představou a chtěl dále pokračovat v přemýšlení, jenže se ozvalo cvaknutí v zámku.

Obrátil jsem pohled ke dveřím a s kamenným výrazem je sledoval. Otevřeli se a dovnitř vešla žena, se kterou jsem již měl při svém pobytu v cele zkušenost.
,,Agentko Romanovová" řekl jsem mile a dokonce jsem se usmál.

,,Dobrý den Loki. Nesu Vám jídlo" odpověděla chladně a mírně ke mně natáhla tác s jídlem.

,,To je milé, děkuji" zazubil jsem se a sledoval v jejich očích to nechutenství ke mně.

Tác jsem si vzal a ona rychle odešla. Byl jsem opět sám, zamknutý v cele, až mi docela začala chybět i Rose. Ne, nic moc k ní asi necítím, ale říkat jí to nebudu, ještě ji budu potřebovat.
Jídlo, ač jsem takové ještě nejedl a na Asgardu vaří naši kuchaři lépe, jsem snědl a šel si lehnout.

Rosin pohled

Když jsem se probudila, měla jsem divný, svíravý pocit, který mi nedovolil znovu usnout.

Posadila jsem se na posteli a koukla se kolik je hodin. Na mobilu bylo něco po desáté večer, ale já byla prozatím dost vyspaná a jen tak bych znovu neusnula, tak jsem si oblékla mikinu a šla se projít.

Na chodbě bylo překvapivě ticho a nikoho jsem tam neviděla. Kráčela jsem potichu chodbou, která mě zavedla k nějakým dveřím, podobným těm mým.

Dovnitř jsem bohužel neviděla, tak jsem šla dál, až jsem došla k nějakým proskleným dveřím, které vedli asi ven.

Se zatajeným dechem jsem vzala za kliku a zatlačila, jenže dveře byly zamčené, tak jsem šla rychle zpátky do svého pokoje.

Otáčela jsem se, abych zavřela za sebou dveře od pokoje, když jsem spatřila před sebou Lokiho.

,,Loki..." vydechla jsem užasle.

,,Rose" usmál se široce a objal mě.
,,Co tady děláš, nemáš být někde.. Jinde?" zazubila jsem se, když mě nenapadl lepší popis místa, kde by měl být držen.

,,Ano mám, ale tohle je důležitější. Musíš najít tesseract a přidělat k němu tohle" do rukou mi vtiskl nějaký tvrdý předmět, na který jsem se koukla jen krátce. ,,Musíš to stihnout, než mě bratr odvede zpět na Asgard" řekl naléhavě a pak se rozplynul.

Chvíli jsem se dívala na místo, kde byl ještě před chvílí Lokiho obličej a pak jsem pohled sklopila, abych se podívala na ten předmět.

Byl to menší skoro černý kámen, nijak zvláštní, jediné, co mi trochu vrtalo hlavou bylo, kde je tesseract a jak to na to mám přidělat, když nebylo za co.

Pokud ho má Thor zítra odvádět, měla bych si pohnout!

To be continued...

Omlouvám se, že jsem zas nevydávala, ale ta škola mi fakt roste přes hlavu, docházejí nápady... No, ti co píšou vědí 😃 Ale naštěstí mě napadlo, myslím dobré pokračování, tak snad vás to nebude nudit a ahoj zas příště.

P. S. Všechny vás miluju 😍😘😘