Zkus mě zkrotit!

15. kapitola

Nějakou dobu jsem byla schoulená v Lokiho náruči, ve které bylo tak příjemně a nechtělo se mi ji opouštět, ale věděla jsem, že musím.

,,Omlouvám se vám pane" zašeptala jsem, tak aby to slyšel a snažila jsem se vstát a odejít.

Došla jsem do obýváku a tam jsem se schoulila na gauči, ale nebrečela jsem, jen jsem tam tak ležela.

Za okny už zapadalo slunko a vše bylo takové klidnější. Je divný pocit vědět, že pod tebou jsou uvězněni lidi, a ty nějaká obyčejná holka tu teď ležíš a jsi stále svobodná.

Podepřela jsem si bradu o hřbety rukou, abych viděla na zapadající slunce, když jsem si díky zornému poli, které mě začíná tak štvát, všimla, že někdo stojí u zdi.

Ani jsem se skoro nemusela dívat, abych zjistila, že to je Loki.

,,Přejete si něco můj pane?" stoupla jsem si, a ani jsem nevěděla, jestli to říkám upřímně nebo ne, prostě jsem to řekla.

Loki se ke mně rozešel tou svojí vlnivou chůzí se svým typickým pohledem, který ve mně vyvolával jediný pocit... Strach.

Byl už téměř u mě a já se tolik chtěla vypařit, být neviditelná, ale bohužel.

Začala jsem se celá třást a kdybych se dokázala pohnout nejspíš bych začala couvat nebo někam utekla.

Zastavil se těsně u mě, což způsobilo, že jsem se začala třást ještě víc.

,,Proč se mě bojíš?"

Na tuhle otázku ani nevím, jestli jsem znala odpověď, asi ano, ale bála jsem se ji říct.

,,No... Nevím" pípla jsem poslední slovo a sklopila oči k podlaze.

Loki mi zvedl konečky prstů bradu a když jsem se znovu setkala s jeho pohledem, už nebyl tak chladný, na tváři mu dokonce hrál jemný úsměv.

,,Kdybych ti chtěl něco udělat, už bych to dávno udělal, nemyslíš?" nakrčil čelo a ušklíbl se.

,,Jo, to asi jo" zasmála jsem se krátce a pak se podívala zpátky do jeho ledově modrých očí, které mě přitahovaly jako magnet.

,,Umíš tančit?" vytrhl mě ze zhypnotizování.

,,No, jako společenské tance z našeho světa docela zvládám, ale normálně vypadám strašně, když tančím" zasmála jsem se a asi i trochu zrudla.

,,Můžeme se hned přesvědčit, jak jsi na tom" usmál se tajemně a nabídl mi ruku.

S menšími obavami jsem se jí chytnula a pak jsem se znovu zahleděla do jeho očí.

Loki se mnou došel k výtahu, přičemž mi začalo trochu bušit srdce při poslední vzpomínce na něj.

Zmáčknul tlačítko druhého patra, což mě trochu uklidnilo a výtah se rozjel.

Skleněné dveře se otevřely a před námi se objevila velká místnost s černou podlahou, na které se občas zatřpytilo něco, co bylo vsazené do podlahy.

Stěny byly vymalovány tmavší šedou barvou a vlevo u stěny byl něco jako bar, což mě docela zarazilo, protože mi bylo teprve devatenáct. Jasně, že už můžu pít, ale nijak jsem to nedělala.

,,Mám pro tebe malé překvapení, hned se vrátím" Loki někam odešel a já si to tu mezitím mohla prohlédnout. Terasa byla na stejném místě, jako ta o patro níž a po obvodu byly černé kožené sedačky.

Došla jsem asi do půlky místnosti a všimla si dalších dveří. Ani jsem radši nechtěla vědět, co za nimi je, tak jsem došla k baru a dívala se, co všechno tam za alkohol je.

,,Dáš si něco?" zeptal se Loki, který se vrátil s něčím tmavým v rukou.

,,Co? Ne, jen se dívám" zasměju se a obrátím pozornost k němu.

Loki zvedl to co měl v ruce, a já zjistila, že to jsou tmavě modré, dlouhé šaty, které měly od pasu dolů sukni posetou stříbrnými kamínkami a rukávy byly volné, síťované a protkané stříbrnou nití.

,,O můj bože, ty jsou nádherné" vzala jsem je do ruky a začala si je prohlížet, když jsem zaslechla Lokiho uchechtnutí se.

,,Tebe jsem nemyslela, neboj" zasměju se.

,,Běž si je vyzkoušet" usmál se jemně a ukázal na místnost za sebou.

Vešla jsem do místnosti a zavřela dveře. Nahmatala jsem vypínač a v místnosti se rozlilo světlo, které odhalilo něco, jako šatnu.

Šaty jsem si oblékla a dumala nad tím, jak do háje ví moji velikost. Všimla jsem si několika bot na podpatku, ale jen jsem se nad tím zasmála při představě, jak bych se v tom rozsekala při první příležitosti.

Svoje původní oblečení jsem pobrala, zhasla v místnosti a šla do té první za Lokim, který mě zaujatě sledoval.

,,Moc ti to sluší" okomentoval můj vzhled po jeho delším zkoumání, které mě nehorázně znervózňovalo.

,,Děkuju" řekla jsem rozpačitě a dále děkovala, že tady není moc světlo, protože jediný zdroj světla byl měsíční svit z terasy, a několik lávových lamp, včetně jedné hodně velké.

,,Naučím tě jeden nás tanec. Nemusíš se bát je docela pomalý a já tě povedu" řekl nakonec Loki a široce se usmál.

,,Eeh, tak jo. Jen si odložím to oblečení" došla jsem k jedné z těch pohovek a položila to na ni.

Ucítila jsem něčí dlaně na obou bocích, což způsobilo krátké zamravenčení v podbřišku.

Otočila jsem se k němu s tazavým pohledem, ale on si toho moc nevšímal a za ruku mě dotáhl doprostřed místnosti.

,,Držení je takové, že já mám ruku kolem tvého pasu, ty na mém rameni a zbylými se budeme držet, chápeš?" podíval se na mě a dal mi ruku na bok.

,,Zatím ano" položila jsem mu nejistě ruku na rameno a zbylou se chytla s tou jeho.

Několikrát jsem z nervozity trochu hlasitěji vydechla a nadechla se, čehož si Loki všiml a trochu mu zacukaly koutky.

Loki mi ukázal základní krok, který se zprvu zdál docela složitý, ale nakonec to tak hrozné nebylo.

Po asi hodině, jsem se naučila celý tanec, a ten jsme pak na hudbu tančili.

Bylo to docela příjemné a docela jsme se u toho i nasmáli, když jsem udělala úplně jiný krok než jsem měla a já nebo on kvůli tomu zakopli.

Když jsme definitivně ukončili lekci tancování, oba jsme si sedli na pohovku a zadívali se tomu druhému do očí.

,,Opravdu si nedáš nic k pití, klidně něco bez alkoholu..?" zeptal se po chvíli ticha.

,,To asi jo, ale nealko" usmála jsem se, Loki se zvedl a někam zase odešel.

Roztáhla jsem se na gauči a za chvíli, i když jsem nechtěla, mě pohltila říše snů.

Ahoj moji věrní čtenáři, tady je další kapitola, po delší době. Nebyly trochu nápady a čas, který mi matka nedopřeje :-|

Už se blíží Vánoce, a já se bojím, že ta vánoční atmosféra budev kelu, jako minulý rok. Kdo to tak měl nebo má taky?