Zkus mě zkrotit!

2. kapitola

,,Ne.. Co tady dělá" ptala jsem se sama sebe zoufale a kmitala pohledem z Alex na Filipa.

Filip se ještě s jedním kamarádem k nám rychle blížil a já se radši spolu s Alex vypařila.

,,Půjdem k tobě?" zeptala jsem se jí, když jsme přecházely přes silnici.

,,Jo, můžem. Ale vezmeme to kolem hřiště" zasmála se Alex a já se na ni nejprve nechápavě podívala.

,,Ta-k jo. Proč.. Aha" řekla jsem nakonec otráveně, když mi došlo kvůli čemu nebo spíš komu tam jdeme.

Ze spoda se na nás vyřítilo auto, kterému jsme těsně uhnuly, nebo se spíš včas dostaly na druhou stranu.

,,Skoro" řekla jsem posmrtněle s pobaveným podtónem.

,,Jo no" Začaly jsme se obě smát a dál šly směrem k fotbalovému hřišti po betonové cestě s keři a dalšími cestičkami na jedné straně a houštím zakrývající velký kopec na druhé.

Vylezly jsme z cesty částečně schovanou za četným množstvím keřů a pohledem zkoumaly hřiště.

,,No, tak evidentně tady ten blonďák není, tak můžem jít" snažila jsem se vykroutit ze špehování Maxe, ale Alex byla jaksi opačného názoru.

,,Rose notak, za chvíli se objeví" snažila se mě překecat.

,,Ale mě je Max úplně u něčeho.." nedokončila jsem větu.

,,Ticho, už jde" strhla mě níž k zemi a už jsme pozorovaly přicházejícího Maxe svojí sebevědomou chůzí s jeho dvojčetem, pár dalšími kluky a jedním kopačákem.

,,A to se na něho chceš dívat?" zeptala jsem se znuděně.

,,Proč ne?" odpověděla s úsměvem.

,,Proč jo?!" ptala jsem se dál zoufale. ,,Je namyšlenej, ty ani nevíš proč se ti vlastně líbí a já tady mám tvrdnout. Fakt super"

Alex na něj upírala pohled a já měla sto chutí začít mlátit hlavou o zeď, která tady nějak nebyla.

,,Hele mám nápad. Já tam půjdu a řeknu Maxovi, ať si s tebou popovídá" už jsem ze zvedala, když mě zachytla Alexina ruka.

,,Na to zapomeň!" strhla mě zpátky k zemi a já si jen znuděně odfrkla.

Sedla jsem si na zem a dívala se, jestli v trávě neleží něco zajímavého, ale nic kromě listí, větviček, kamínků a hlíny tam nebylo.

Uslyšela jsem nějaké zavrčení a pohledem jsem střelila k Alex, která se za zvukem otočila skoro ihned.

,,Co to bylo??!" špitla jsem k ní vyděšeně.

,,Nevím" řekla stejně potichu.

Vrčení se ozvalo znovu zpoza křoví, které když se rozhrnulo, odhalilo siluetu nějakého velkého psa, vypadajícího jako vlčák, ale nevypadal příliž přátelsky.

Pes se k nám pomalu přibližoval, my se k sobě tiskly a už si říkaly, jak jsme se měly rády, když se ozval nějaký mužský hlas.

,,Nero ke mně! Pojď sem!" křikl nahlas a důrazně muž stojící opodál.

Pes k němu přiběhl a majitel ho ihned připnul k vodítku.

,,Moc se omlouvám dámy, neudělal vám nic?" ptal se starostlivě a prohlížel si nás ve strnulé pozici.

,,Ne.. Jsme...v pořádku" odpověděla jsem ještě roztřeseně a lehce se usmála.

,,Tak to je dobře. Ještě jednou se vám moc omlouvám" zopakoval podobnou větu ještě jednou.