Asi je to trochu zbytečné, ale stejně se vám omlouvám, že zas vydávám nepravidelně.. Problém je, že už moc nevím, co by tam měli dělat a na druhou stranu mi je ještě blbější to nějak zkrátit.
Jinak.. Užijte si kapitolu :-D
Lokiho otázka mě přinejmenším zarazila, jelikož bych to dělala s někým poprvé, a co teprve ten šok, až by někdo zjistil S KÝM jsem to dělala.
Nakonec jsem němně přikývla a trochu se usmála.
,,Akorát..." začal Loki, ale přerušilo ho zvonění mobilu, a mě hodně překvapilo i pobavilo, že Loki má mobil.
Ten se dost otráveně ze mě zvedl a došel ke stolku v rohu místnosti, na kterém hlučně vyzváněl mobil.
,,Ano?" zeptal se Loki o něco míň nepříjemným tónem.
Já se mezitím s úlevou posadila na gauči a sledovala ho, jak telefonuje.
Jeho výraz se dost často měnil, ale nejvíckrát použil asi ten překvapený.
,,Dobře, tak my přijedeme" s tímhle ukončil pro mě záhadný hovor a otočil se ke mně.
,,Chloe dneska propouštějí z nemocnice, tak ji tady budeš mít zase na krku" ušklíbnul se Lprsty já přemýšlela, jestli mám být ráda, že se vrátí nebo ne.
,,Aha... Tak, kdy vyjedeme?" napadla mě naštěstí otázka, která přerušila delší mezeru v mojí větě.
,,Tak do pěti minut. Ale předtím se běž umýt od té soli" nakrčil čelo a prohlédl si mě od shora dolů.
Několikrát jsem rychle přikývla a udělala si krátkou zastávku u mě v pokoji pro oblečení.
V koupelně jsem ze sebe svlékla to ještě trochu mokré, celé prosolené oblečení a v rychlosti ho umyla pod tekoucí vodou ve sprše.
Když bylo dostatečně umyté, hodila jsem ho do umyvadla a vlezla si do sprchy, kde jsem na sebe pustila skoro horkou vodu.
Ozvalo se zaklepání na dveře, a já se na ně trochu zděšeně podívala.
,,No?" zavolala jsem směrem k nim.,,Nevadilo by, kdybych si jen dal sušit nějaké oblečení?" zeptal se normálním tónem Loki.
,,Ne" odpověděla jsem prostě, když jsem si uvědomila, že ty stěny zrovna neprůhledné nejsou.
Loki vešel dovnitř a já si instinktivně zakryla svoje tělo, co nejvíc pažemi.
Měl v ruce nějaké triko a kalhoty, které si přehodil přes vodorovnou dlouhou tyč, připevněnou ke stěně, kam jsem měla původně v plánu si dát to oblečení taky.
Ušlo mi, že došel před sprchový kout a začal se na mě dívat, protože jsem byla zamýšlená.
Když jsem se pak vzpamatovala a podívala se na něho dost překvapeně, sledovala jsem jeho pobavený úsměv, jak se stále rozšiřuje, což ve mně vyvolávalo jednu emoci... Vztek.
Z mého překvapeného výrazu se rázem stal otrávený, jenž neměl daleko k naštvanému.
,,Baví tě se na mě dívat?" zeptala jsem se ho, přičemž mi jedno obočí vyletělo skoro ke stropu.
,,Docela ano" ozvalo se za mnou klidným tónem.
Ve vteřině jsem se otočila dozadu a spatřila tak Lokiho, se svým typickým pobaveným úšklebkem.
,,Pozval tě někdo?" zkřížila jem ruce na prsou a přísně se mu zahleděla do očí, ale nemělo to takový efekt jako, když to udělal on.
ČTEŠ
Zkus mě zkrotit!
FanficŽivot je pro mě utrpení... Ve škole mě ignorují, doma mě nechápou a řeší jen tu hroznou školu, kterou vymyslel nějakej osel a je naprosto k ničemu. Spoustu lidí by si kvůli tomuhle myslela, že jsem blázen, ale já vím svoje. Každý by nejspíš čekal...