Hleděli jsme si navzájem do očí a přitom se k sobě téměř paralizovaně přibližovali.
Loki mi položil svoji dlaň na mou tvář, která byla trochu studenější a mírně posmutněle se usmál.
Vážně..?" sklopila jsem zamyšleně pohled ,,Je skoro nemožné s tvým postavením, aby ses na mě nevykašlal" podívala jsem se na něho smutně a skoro se mi objevily v očích slzy.
,,Já vím, ale to nějak půjde. Navíc.. Ani bys do školy chodit nemusela, mohl bych tě naučit, co by bylo třeba" usmál se s jedním zvednutým obočím.
,,To by bylo super, už bych nemusela být ve třídě s těma..." hledala jsem vhodné slovo, ale žádné mě nenapadlo.
Loki se pobaveně usmál, dal mi pusu na čelo a láskyplně mě objal.
,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se ho děcky v objetí.
,,Něco mě napadá" řekl tajemně a já zvedla hlavu, abych se na něho mohla podívat.
,,Mě taky, ale ne" ušklíbla jsem se a ponořila se do jeho potemnělým nádherných očí.
Nakrčil obočí a rukou mi sjel po zádech dolů. Přemýšlela jsem, jestli ho nemám zastavit, ale nějak se mi nechtělo a líbilo se mi to.
,,Opravdu ne?" usmál se široce a když uviděl, můj rozšiřující se úsměv, povalil mě na pohovce na záda, kde jsme se setkali pohledem a chvíli si jen strnule hleděli do očí.
Sklonil se k mým rtům a začal je nejprve jemně, ale poté vášnivě líbat. Rukou mi sjel po vnitřní straně stehna mezi nohy.
Zavřela jsem vzrušením oči a zaklonila hlavu. Loki mi zajel rukou pod kalhotky, což způsobilo silné mravenčení v podbřišku a tichý vzdech, který vyšel z mých úst.
Sice jsem měla zavřené oči, ale Lokiho tiché zasmátí, jsem slyšela dobře.
,,Chtěla bych vidět tebe na mém místě" řekla jsem na oko otráveně a oči otevřela.
,,Držel bych se líp" odpověděl prostě se širokým úsměvem, za což jsem do něj silně strčila, že skoro spadl na zem.
,,Ty sis dovolila zaútočit na svého krále a pána?!" řekl naštvaně, ale bylo vidět, že to vážně vůbec nemyslí.
S drzým úsměvem jsem pokývala a zadržovala smích.
,,A víš, co dělám takovým neposlušným dívkám jako jsi ty?" naklonil se ke mně a pevně mi stiskl hrdlo.
Zavrtěla jsem hlavou, ale už bez pošklebku, protože jsem se začala obávat, co mi udělá.
,,Uvidíš" zajiskřilo mu v očích, vstal a se mnou držíc mě za ruku, došel do vedlejší místnosti, která se nacházela před jeho pokojem.
Pustil mě a zamknul kouzlem dveře, jimiž jsme vešli.
Pak mi mlčky vzal obě ruce, které dal nahoru a ze stěn najednou vyletěly řetězy, které obmotaly obě zápěstí.
Překvapeně jsem zatahala za řetězy, ale pevně držely dál.
Loki se zasmál svým psychopatickým smíchem, ze kterého běhal mráz po zádech.
Došel ke mně vlnivým krokem s úsměvem zkřížený s úšklebkem na tváři a pomocí magie mi nechal zmizet postupně od shora dolů všechno oblečení.
Měla jsem štěstí, že už byla skoro tma, protože by jinak byl vidět můj totálně rudý obličej.
Loki sjel pohledem celé moje tělo a s rukou, která si pohrávala mezi nohama mě začal vášnivě líbat.
Pak nechal zmizet pouta a řetězy, které mi dost pomáhaly s mojí váhou, jež jsem musela nyní znovu držet sama, což způsobilo, že jsem se pod ní trochu zhroutila a padla Lokimu do náruče.
Zvedla jsem hlavu a setkala se pohledem s tím jeho. Naše rty se začaly znovu přibližovat, když v tom se v druhé místnosti ozvaly něčí kroky.
,,Chloe..." zašeptal Loki a já se pobaveně ušklíbla.
Loki pomocí iluze nechal, aby se objevilo moje oblečení, pak mě chytil kolem pasu a přemístili jsme se do mého pokoje.
,,Uvidíme se ráno krásko" pustil mě a než jsem mu stačila něco říct, už byl pryč.
S podivným šťastným úsměvem jsem si lehla do postele, když jsem uslyšela dunivou ránu.
Vyběhla jsem z pokoje a v obýváku, odkud rána vyšla jsem viděla ležet na zemi Chloe.
Zděšeně jsem se podívala na Lokiho stojící vedle ní a když jsem chtěla začít s výslechem odpověděl sám.
,,Neboj, jen jsem jí dál něco na spaní, aby tady neprochodila celou noc" usmál se nevině a vzal jí do náruče, aby ji mohl odnést do jejího pokoje.
Tiše jsem ho následovala do místnosti, kam položil Chloe do postele, zakryl jí a pak šel ven.
Stála jsem trochu nešikovně, takže si mě Loki úplně nevšiml, když vycházel a skončila bych na podlaze, nebýt toho, že jsem se přimáčkla ke stěně.
Toho musel samozřejmě hned využít a ke stěně mě ještě víc přitiskl svým tělem.
,,Nechtěl bys uhnout a jít už spát?" usmála jsem se drze, a doufala, že ho tím aspoň trochu naštvu.
,,Víš, že ani ne?" usmál se široce a já ačkoliv jsem věděla, že mi odpoví podobně, tak mě jeho odpověď zaskočila.
,,Ale já jdu" odpoveděla jsem po chvíli, když se mi odpověď jako zázrakem objevila v mysli a snažila se vymanit z jeho sevření.
,,Já myslím, že ještě nepůjdeš" Jen, co to dořekl, přisál se mi na rty a dlouze mě políbil.
Protočila jsem při polibku oči a pak je zavřela. Byla jsem tou nejšťastnější holkou, aspoň prozatím.
Loki mě pak doprovodil s rukou kolem mého pasu do pokoje a odešel.
Usmívala jsem jak sluníčko, ale za chvíli jsem už definitivně usnula.
Ráno bylo stejné jako obvykle. Snídaně, kterou jsem si musela připravit sama, což mi nijak nevadilo, ale starat se o Chloe, to už mi trochu vadilo.
Loki musel zase někam jet, ale slíbil, že zítra tu už bude s námi.
,,Rose..?" zavolala na mě ze svého pokoje Chloe.
Otráveně jsem si povzdechla a vydala se směrem, odkud se hlas ozval.
,,No?" zatvářila jsem se trochu starostlivě, aby se neřeklo.
,,Podala bys mi berle?" zaprosila bez kouzelného slovíčka, ale já byla tak hodná a s téměř nepředstíraným úsměvem jsem se pro berle, které byly opřené o skříň natáhla.
,,Na" podala jsem jí je, když se posadila a pak jí ještě pomohla vstát.
,,Díky" řekla mile, ale já věděla jaká je, a že mi stejně vděčná není.
Došla jsem do kuchyně, odkud jsem di vzala svoji snídani a šla si ji sníst na terasu.
Sedla jsem si na židli, a pustila se do míchaných vajíček, které jsem si předtím udělala.
Prázdný talíř jsem odložila na prosklený stolek stojící vedle židle a natahovala se pro skleničku z džusem, když...
,,Rose, můžeš?" Ozval se ten otravný hlas.
,,Jistě macecho, Popelka se už žene" Utrousila jsem pod vousy.
Ani nevíte, jak moc mě mrzí, že kapitoly nevycházely. Moc nevím proč nevycházely, měla jsem trochu depku, že vánoční story o Lokim se posralo a totálně nevycházely kapitoly tak jak jsem chtěla, tak se moc omlouvám.

ČTEŠ
Zkus mě zkrotit!
ФанфикŽivot je pro mě utrpení... Ve škole mě ignorují, doma mě nechápou a řeší jen tu hroznou školu, kterou vymyslel nějakej osel a je naprosto k ničemu. Spoustu lidí by si kvůli tomuhle myslela, že jsem blázen, ale já vím svoje. Každý by nejspíš čekal...