Zkus mě zkrotit!

22. kapitola

Zhruba tu hodinu byl strašný shon a zmatek, protože chvíli trvalo než si holky, obzvlášť já, pobalí věci a do toho na nás tlačit Tony Stark a sem tam Fury.

Všichni, kromě mě, už chtěli mít od tyranského vládce pokoj, tak jsem byla ve stresu, což nenávidím.

Tašky už byly téměř plné, a já přemýšlela, jestli mám všechno sbaleno.

,,Notak holky, trvá vám to celý den" nepřestával otravovat Stark a já si říkala, že na to, jak dlouho strávil v cele, tak mu to dost mluví.

,,Už jsem sbalená" zavolala Chloe přes celé patro a já, pokud jsem předtím měla nervy na pochodu, tak teď už jsou někde na druhé straně galaxie a zmateně pobýhají.

Vstala jsem a šla se podívat do skříně, zda tam nezůstalo ještě nějaké oblečení.

Naštěstí skříň vypadala úplně stejně jak předtím, když jsme sem dorazili, takže zbývalo se podívat jen do koupelny.

,,Hele, nechcu na tebe nějak tlačit, ale..." přišel ke mně do pokoje Steve, a já se už neudržela.

,,Ale přesně to ty a Stark děláte!!!" připadala jsem si jak moje matka, která na mě vždycky ječí kvůli škole, a já se takhle chovat nechtěla.

,,Promiň" omluvila jsem se polohlasně, prošla kolem něj a zašla pak do koupelny.

V koupelně nic kromě nějakého spodního prádla nebylo. Došla jsem k němu, a po bezdotykové analýze jsem zjistila, že jsou to dámské kalhotky, ale ne moje.

Zajiskřilo mi v očích a s jistou dávkou znechucení jsem je vzala konečky prstů palce a ukazováčku, jako pinzetou a šla s tím do obýváku.

,,Koho to je?" zeptala jsem se nezaujatě a sjela pohledem k Chloe, která začala nabírat barvu zralého rajčete, a já měla, co dělat, abych se nezačala smát.

,,Moje nejsou, a jediná další holka, která si je tam mohla nechat byla Chloe.." zacukaly mi koutky a čekala jsem, až si pro ně přijde, což jaksi neudělala, tak jsem k ní došla a předala jí je.

Otočila jsem se a šla si pro tašky, ve kterých už bylo vše potřebné a stačilo je jen zapnout a odnést.

,,No, bude se mi po tomhle stýskat" rozhlédla jsem se smutně po pokoji a vybavila si, co jsem prožívala předtím a jaké to bude až se vrátím.

Vzala jsem tašky a došla s nimi ke skupině, která se o něčem bavila a ani si nevšimla, že jsem přišla.

Loki stál kousek od nich, ale stále ho propalovali podezíravým a nenávistným pohledem.

Vypadal, že je mu to jedno a má úplně jiné starosti. Pak najednou zvedl pohled a jeho oči se setkali s těmi mými.

Loki se pokusil aspoň o malý úsměv, který jsem mu opětovala. Jak já bych ho chtěla teď obejmout a být s ním, ale musela jsem přijmout fakt, že to bylo jen pár nádherných dní, které už končí.

,,Jo, tak už můžem jet" konstatoval Fury, když si mě jako první všiml.

Jako na povel se všichni otočili a jejich pohledy se zabodly do mě. Cítila jsem, jak se mi do obličeje nahrnuje krev, ale z mého utrpení mě vysvobodila rusovlasá žena v černé přiléhavé kombinéze.

,,Tak lidi už pojďte" pobídla je trochu nevrle a ostatní se otočili a chtěli vlést do výtahu, když jim asi došlo, že se tam jaksi všichni nevejdou.

,,Nejsou tady schody?" zeptal se Steve.

,,Ano jsou" ozvala se Chloe.

,,A kde?" otočil se na ni Rogers.