Zkus mě zkrotit!

4. kapitola

Autobus s menším hlukem zastavil na zastávce a já nastoupila. Hned u okna bylo jedno volné místo a nikdo nevypadal že by si chtěl sednout.

Kupodivu byl také autobus docela prázdný, tak jsem si na místo sedla a dívala se ven z okna na míjející auta a lidi.

Po chvíli mě pohltily myšlenky na třídu, jak to zvládnu a co vlastně se svým životem. Loki se tady neobjeví a já budu dál proplouvat tímhle životem, plným bolesti a utrpení.

Do reality jsem se vrátila až skoro na zastávce, kde vystupuju. Vzala jsem batoh, hodila si ho přes rameno a neochotným krokem vyšla po vystoupení z autobusu vstříc škole.

Při přecházení přechodu, jsem doufala, že to nějaké auto do mě napere a tím se vyhnu škole, ale všechny poslušně zastavily.

Došla jsem do šatny, kde jsem potkala dvě holky ze třídy. Počkala jsm až vyjdou, abych se tam nemusela mačkat, a pak vešla dovnitř.

Kabát jsem si pověsila na věšák, boty si sundala a strčila do botníku, na své obvyklé místo.

S botama na přezutí a taškou na zádech, jsem opustila šatnu a zamířila si to do třídy.

Šla jsem po kamenných schodech, když se ozvalo zazvonění. Moc jsem tomu pozornost nevěnovala, ale když jsem se podívala kolik je, tak jsem přidala na tempu.

V posledním patře nebylo podle mých očekávání ani živáčka, jen pár učitelů přicházejících do hodin.

Došla jsem přede dveře naší třídy a se zatajeným dechem po se delším zaváhání je otevřela.

Ustrašeně jsem pohlédla do třídy a pak se otočila, abych zavřela dveře.

Rozešla jsem se na své místo kde sedím, a čekala, že někdo něco řekne.

S velkým překvapením nikdo nic neřekl, tak jsem se trochu uklidnila, posadila se a očkem mrkla po třídě.

Náš třídní, který nás právě měl na občanku, pustil prezentaci o extremizmu a my si měli opisovat text, který nám určil.

Chvíli jsem uvažovala, jestli k extremistům nepatřím, ale po dalším poslouchání, jsem nakonec zhodnotila, že na ně nemám.

Konečně hodina skončila a byla na řadě němčina, na kterou se všichni učili, jak diví, konkrétně na slovíčka lidského těla.

Já se začala učit asi jen pár minut před koncem přestávky, ale už to bylo vcelku jedno, jelikož bych se to nenaučila.

Anglický slovíčka se dokážu naučit během pár minut, ale německý... Ty opravdu nedávám.
Zazvonilo a já dál seděla ve své lavici, když jsem si uvědomila, že na ní nemám vyrytý svůj oblíbený symbol, pentagram, který všichni odsuzují  přitom ani pořádně neví, co znamená. Všichni si ho totiž pletou s obráceným pentagramem.

Symbol jsem dokončila právě včas, když vešla učitelka do třídy a stoupla si k učitelskýmu stolu.

,,Guten Tag Kinder" pozdravila nás jako každou hodinu.

,,Guten Tag frau Trnková" odpověděli jsme ji sborově a posadili se.

Někteří, co tam nebyli nebo neměli úkol, tak zůstali stát, aby se omluvili.

,,Wir schreiben 5 minuten Test.." oznámila a začala nám rozdávat papíry asi ve velikosti A6 a poté se znovu posadila na židli.

,,On musí..." začala diktovat, a všichni si něco naštvaně zamumlali pod vousy, jelikož se učili na něco úplně jiného.

Test jsem napsala docela dobře, ale kdo ví, beztak to bude asi trojka nebo dvojka.

Po odevzdání testu jsme si otevřeli učebnici a udělali z ní pár cvičení, které mi docela šlo  za což jsem byla ráda.

Zvuk zvonku upozorňující na přestávku, jsem přivítala s vnitřním nadšením a vytáhla si mobil, i když to bylo zakázané.

Přijde mi to dost kruté pro někoho jako jsem já, jelikož v realitě hodně trpím, a když mám navíc poslouchat to otravné žvanění spolužáků, kteří se se mnou nikdy nebaví.

Vytáhla jsem si svačinu a doufala, že v ní bude něco poživatelného. V dóze jsem našla několik měsíčku jablka a housku s máslem a šunkou.

Snědla jsem pár kousků jablka a chtěla si ukousnout z housky, ale zrovna zazvonilo na hodinu, tak jsem housku strčila zpátky do krabičky a tu dala do lavice.

Znuděně, jsem seděla v lavici a dívala se z okna, přičemž mi mysl odletěla do světa myšlenek a představ, které se nyní zaměřili na Lokiho.

Z tranzu mě dostalo, až náhlé ticho, a moje reakce byla taková, že jsem trhla hlavou, a pak se bleskurychle postavila s nevinným úsměvem, který učitelka naštěstí akceptovala.

Zbytek vyučovacích hodin včetně téhle utekl, ale dost pomalu. Alex na mě opět čekala před školou, za co jsem jí strašně vděčná a vždy ji tak ráda vidím.

Došly jsme k ní domů, a Alex opět jako první usedla k počítači, a já si musela nějak vystačit sama, ale naštěstí mě po chvíli něco napadlo.

,,Hele, víš jak je ta cesta, kudy občas chodíme k tobě?" zeptala jsem se jí a čekala než zareaguje.

,,No, proč"

,,Mohly bysme tam jít, a zkusit někoho vyděsit, když byl ten halloween" navrhla jsem nadšeně.

Alex nad tím chvíli uvažovala, ale nakonec vypadala, že se jí to vcelku zamlouvá.

,,Tak jo, já jen musím najít nějakou černou mikinu" Alex došla ke skříní a začala v ní hledat.

Já naštěstí mikinu i kalhoty černé měla, takže jsem se nemusela po ničem dívat.

,,Tak jo, můžem" oznámila Alex už oblečená.

,,Ok"

Vyšly jsme z domu a oboum nám jaksi byla zima. U mě je to častý, ale u Alex zrovna ne, měla jsem o ní trochu strach, jestli není nemocná, ale ujišťovala mě, že není.

Šly jsme nahoru po cestě, olemovanou zahrádkami, mezi kterými byla občas cesta vedoucí někam dál a když jsem dorazily na příhodné místo, naskytl se malý problém.

,,Tyjo, ještě není skoro vůbec tma" řekla jsem otráveně.

,,Jo no" přitakala s podobným tónem hlasu.

,,Hele, potřebuju na záchod, počkej tady" řekla po chvíli Alex, když jsme tak postávaly a dívaly se kolem.

,,Jo, tak dobře" Alex někam odběhla a já zůstala sama u kraje cesty.

Bloumala jsem pohledem, když jsem spatřila něco, co mě bude děsit ještě dlouho.

Periferním viděním jsem zahlédla siluetu Lokiho, ale když jsem se tam podívala, nikdo tam nebyl.

,,Asi se mi jen něco zdálo" snažila jsem se tímhle uklidnit, ale dobře jsem věděla, že tomuhle díky své fantazii a paranoidnosti nikdy neuvěřím.

Ahojte lidičky... Omlouvám se, pokud jsem někoho vyděsila s tím, že skončím. Ten večer jsem měla depku a ty příběhy mně přišly fakt otřesný tak, že se mi s tím chtělo seknout.

Ještě se rovněž omlouvám, že se v této kapitole nic moc nedělo, ale nebojte, příští bude akčnější víc.