Zkus mě zkrotit!

13. kapitola

,,Chloe!!!" zakřičela jsem, ale bez odpovědi.

,,Támhle je" ukázal Loki asi dva metry ode mě.

Sice jsem Chloe moc ráda neměla, ale umřít jí nenechám, rozhodně ne takhle.

Potopila jsem se, jestli je neuvidím aspoň trochu, a naštěstí jsem je viděla.

Žralok ji držel za nohu a trhal s ní. Ani nevím, co mě to napadlo, ale doplavala jsem k nim a pokusila se žraloka praštit, co nejvíc do nosu.

Žralok ji na chvíli pustil a poodplaval, ale za chvíli se už vracel.

Najednou jsem uviděla někoho, jak skočil do vody a o chvíli později se v ní začala rozšiřovat červená barva, krev.

Pomohla jsem Chloe na břeh a tam zkoumala kousanec. Byly jasně vidět žraločí otisky zubů táhnoucí se od stehna až po lýtko, hluboké tak, že byla skoro vidět kost a mě se trochu navalilo.

,,To bude dobrý" utěšovala jsem ji a sundala si tričko, abych jí to mohla aspoň jím obvázat.

Nikde jsem neviděla Lokiho a obávala se nejhoršího, avšak zbytečně, protože Loki právě vycházel z vody a v ruce křečovitě svíral dýku.

,,Jak je na tom" klekl si vedle ní a podepíral jí hlavu.

,,Nevím, hodně to bolí a já nejsem doktor" ušklíbnu se.

,,Možná bych jí zvládl trochu pomoct" Loki natáhl ruce nad zranění a ty se začaly pomalu zatahovat. Když skončil, byly tam už jen menší prohlubně, ale do nemocnice asi musela.

,,Loki, tys toho žraloka zabil?" zeptala jsem se ho zvědavě.

Přikývl a pak dál prohlížel tělo Chloe.

,,Nezavoláme záchranku?" zeptala jsem se ho nakonec.

,,Jo, radši ano" řekl Loki a já vytáhla mobil a zavolala pomoc. Za pár minut prijela záchranka a Chloe odvezli.

,,Tak to ten výlet moc dobře nedopadl" poškrábala jsem se vzadu na hlavě a pak se podívala na Lokiho.

,,Asi se vrátíme" usmál se mírně na mě a rozešli jsme se zpátky k vile.

Došli jsme do vily a já si v pokoji svlékla zbytek oblečení, které jsem pak dala sušit do koupelny. Oblékla jsem si černé kraťasy s modrým tričkem na ramínka a šla se kouknout po Lokim.

Seděl na gauči v podobném oblečení jaké měl doteď a zamyšleně hleděl do prázdna.

,,Můžu si přisednout?" zeptala jsem se ho pro jistotu.

Loki se ke mně s trhnutím otočil a pak se na znamení souhlasu usmál a kývl hlavou.

Sedla jsem si vedle něj a trochu se přitulila. Lokiho to potěšilo, obmotal mi ruku kolem pasu a přisunul si mě k sobě blíž.

,,Jsem unavený, nevadí, když si půjdu lehnout?" zeptal se mě a už se pomalu zvedal.

,,Ne, jen běž. Já se tady nějak zabavím" usmála jsem se a Loki odešel nejdřív do koupelny.

Napadlo mě, že bych vyzkoušela na co jsou vlastně ty klíče, tak jsem se rychle vypravila do Lokiho pokoje, který byl shodou okolností odemčený.

Popadla jsem klíče a rychle, ale potichu se vrátila na gauč. Klíče jsem si dala do kapsy a pak mě napadlo si jít dát něco k jídlu.

Ve spíži jsem se chvíli přehrabovala a nakonec jsem vytáhla konzervu s tuňákem. K tomu jsem si nalila pití a šla si s tím sednout zpátky na gauč.

Loki za chvíli vyšel z koupelny a vypadalo to, že se byl umýt. Uvědomila jsem si, že jsem celá od soli, a že bych se měla jít umýt asi taky.

Nechala jsem jídlo na stole a měla namířeno do koupelny, když jsem si všimla, že Loki má na sobě jen ručník.

Povytáhla jsem trochu překvapeně a pobaveně obočí a těkala pohledem z něj dolů.

Loki se smyslně usmál a došel ke mně, až nás dělilo jen pár centimetrů.

,,Vadí ti ten ručník?" usmál se a krátce nadzdvyhl jedno obočí.

,,Tobě ta sprcha nějak zlepšila náladu" zasmála jsem se a trochu od něj odstoupila.

,,Když mě omluvíš, jdu se osprchovat taky" usmála jsem se na něj a rychle si zašla do pokoje pro ručník.

Ve sprše jsem moc času nastrávila, protože jsem ještě chtěla stihnou podívat se dolů.

S částečně mokrými vlasy ve stejném oblečení, do kterého jsem se převlékla, jsem došla k výtahu a otevřela ho.

Zmáčkla jsem tlačítko mínus jedna, ale nic se nestalo. Pak jsem si všimla nějaké krychličky, kterou jsem zmáčkla a objevil se otvor na klíč.

Podívala jsem se na svazek klíčů a jeden z nich vypadal, že by tam mohl pasovat. Zastrčila jsem ho dovnitř a otočila s ním.

Tlačítko suterénu jakoby vystouplo a já ho rychle zmáčkla. Prosklené dveře se pomalu zavřely a výtah se rozjel směrem dolů.

Byla jsem čím dál vyděšenější. Výtah dojel dolů, ale dveře byly tentokrát těžké kovové. Když se otevřely přede mnou se objevila dlouhá tmavá chodba.

Trochu ustrašeně jsem vyšla z výtahu a šla napříč chodbou. Po stranách se objevily dveře, které vypadaly jako od cel.

Došla jsem k nim a do jedněch z nich nahlédla přes takovou mřížku.

Byla prázdná, tak jsem šla dál a když jsem se podívala do další, prázdná už nebyla. Byl tam nějaký muž tmavé pleti s páskou přes oko, ale nevěděla jsem vůbec, kdo to je.

Šla jsem dál, a v další byl tentokrát mě, už známý muž, což mě vyděsilo. Byl tam sám Tony Stark, který seděl sklesle v rohu mistnosti. Měl tam jen nějakou nepohodlnou postel s dekou a na zemi se občas mihl šváb bo krysa.
Bála jsem se koho uvidím v další a nakonec jsem zjistila, že jsou tu všichni z Avengers. Když jsem byla u cely, kde byl Capitán Amerika, hned si mě všimnul a došel ke dveřím.

,,Kdo jsi? Prosím pomoz nám odsud" řekl naléhavě a já se podívala na svazek klíčů.

,,Já.. Já bych ráda, ale nevím jestli to stihnu. A Loki, jestli to zjistí... Nechci být nějaká poseroutka, ale tohle by mi jen tak neprošlo" zatvářila jsem se zoufale.

,,A ani neprojde" se zaječením jsem se otočila za hlasem, který jsem moc dobře poznala.

Loki stál asi metr a půl ode mě, v celé své kráse, v asgardském oblečení a se žezlem v ruce.

,,Myslíš, že jsem tak naivní a slepý? Že mě nenapadlo, že sis těch klíčů, když jsi byla u mě nevšimla, a že tě nenapadne zjistit, k čemu asi jsou?" zvýšil hlas a já nevěděla, jestli semi chce brečet ze strachu nebo z toho, že na mě křičí.

,,Ale vzhledem k tomu, že už víš, co tady je... Tak to nemůžu nechat jen tak být" šel pomalu ke mně a já už neměla kam utéct.

Dal mi ke krku ostrý hrot žezla a skoro mi jím prořízl kůži.

,,Prosím nech mě..." zaškemrala jsem a odpovědí mi byl pobavený smích.

,,To nepřipadá v úvahu" v očích mu potemnělo, popadl mě a někam se mnou šel.

Došli jsme do nějaké místnosti, která dost připomínala mučírnu a já v tu chvíli byla opravdu k smrti vyděšená.

Odhodil mě na zem, přičemž jsem dopadla na bok a nemohla se skoro zvednout.

,,Trochu si pohrajeme" řekl zlomyslně a šel ke mně.

To be continued...