Zkus mě zkrotit!

11. kapitola

Nemohla jsem uvěřit svým očím, ale takhle jsem to nechat nechtěla.

Mobil jsem si rychle strčila do kapsy a rázným krokem vyšla ze svého úkrytu přímo k nim.

Nejen, že se přestali k sobě přibližovat, ale dokonce leknutím odskočili asi metr od sebe.

,,Já si jen vezmu ten banán" usmála jsem se a zadržovala smích.

Banán jsem si vzala a pak mě napadlo, že o samotě je už nenechám.

,,Si tady jen sednu" a doslova jsem se mezi ně vesrala, přičemž jsem si všimla Chloina otravného výrazu a Lokiho kamenného.

,,Já vlastně mám nějakou práci" oznámil najednou Loki a odešel k sobě do pokoje.

Oloupala jsem si banán a začala ho jíst s občasným zacukáním koutků.

Když jsem dojedla, napadlo mě, že bych si mohla jít zaplavat, ale nevěděla jsem, jestli by to Lokimu nevadilo.

,,Nepůjdem si zaplavat?" zeptala jsem se Chloe.

,,Ne, mně se nechce" zamračila se trochu, pak se koukla na opačnou stranu, než jsem byla já a odešla.

No, aspoň, že odpověděla, a mně se povedlo zabránit nejhoršímu. Začala jsem se potichu ďábelsky smát, když jsem si uvědomila, že někdo stojí u stěny a pozoruje mě.

Měla jsem zlé tušení, že to je jedna osoba, před kterou se stydím skoro ve všem. Pomalu jsem se tam jedním očkem koukla a spatřila tak Lokiho, opírajícího se o stěnu s nevěřícným výrazem.

,,Slyšel jsem, že ženy jsou mrchy. Nikdy jsem tomu nevěřil, až tedy doteď" začal a šel pomalu vlnivou chůzí ke mně.

,,A to měla být lichotka nebo výtka?" usmála jsem se na něj a uviděla tak v Lokiho očích nový pohled, jež se mi nepodařilo zcela identifikovat.

Šlo vidět, že se zarazil, protože nejspíš ani sám úplně nevěděl, co z toho myslel spíš a já si vychutnávala to, že je tady teď on ten, kdo je mimo.

,,Tak trochu obojí. Proč jsi to udělala?" vybalil na mě otázku, díky které se mi sevřelo úplně celé nitro, nebyla jsem schopná se nadechnout a nejradši bych se vypařila.

,,No.. To máš jedno" odbyla jsem ho a chtěla odejít, jenže Loki mě chytil za zápěstí a jedním trhnutím jsem seděla hned vedle něj.

Srdce se mi rozbušilo asi dvakrát rychleji a já se nemohla odtrhnout od těch jeho ledových, bezcitných očí.

,,Řekni, co ke mně opravdu cítíš" zeptal se po chvíli ticha a bez náznaku jakékoli emoce.

Za to mnou výřily jak tornádo a to i trochu na venek, což se projevovalo hlavně na mém nejprve vyděšeném, pak zaskočeném a na závěr bezradném výrazu.

Nervózně jsem si skousla spodní ret a pohled zabořila do červeného koberce pod námi, přičemž se mi oči začaly plnit slzami.

,,Mám to brát jako, že něco ke mně cítíš?" zeptal se když jsem se až příliž dlouho dívala do země.

Zvedla jsem pohled od země a najednou, jakoby ze mě spadly veškeré obavy o to, co si o mě bude myslet.

,,A není to jedno, stejně se do tebe zabouchly snad všechny holky, které si oslovil a ty bys ke mně city nikdy neopětoval!" řekla jsem dost nahlas, vstala a odešla s brekem do pokoje.

Plácla jsem sebou na postel a brečela sama nad sebou, jak jsem si to teď u něj posrala a zachovala se, jak ta největší blbka.

Vzpomněla jsem si, že jsem nezavřela dveře, tak jsem se s uslzeným obličejem zvedla a šla je zavřít.

Zrovna, když jsem brala za kliku, tak se přede dveřma objevil Loki a prohlížel si mě, skoro lítostně.

,,Jen jsem chtěl vědět, jestli patříš k té většině, která mě nenávidí" podíval se na mě s náznakem smutku v očích.

Sice to omluva nebyla, ale aspoň mě to donutilo litovat někoho jiného než sebe.

Otřela jsem si obličej od slz a pak se dál dívala s podobným výrazem jako měl on jemu do tváře.

,,Pojď, něco ti ukážu" usmál se jemně Loki a natáhl ke mně ruku.

Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se jí chytla a šla těsně za ním směrem k terase, kde se pomalu ukládalo slunko ke spánku a celou pláž ozařovalo oranžovým světlem, které příjemně hřálo.

Okouzleně jsem pozorovala klidné moře ve spojením se západem slunce a vybavila si, jak jsem byla s rodinou na dovolené.

Trochu se mi zastesklo po rodině a Alex, škoda, že tady nemůže ona být, hned bych si to víc užila, takhle musím dávat pozor, aby mi Chloe nepřebrala mého Lokiho.

,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě ze zamyšlení Loki a já se začala usmívat.

,,Nad tím, jak zabránit Chloe, aby ses do ní zamiloval" až teď jsem si uvědomila, co ze mě vypadlo a úsměv mi záhy zmizel.

Pootevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale nebylo vlastně co, tak jsem jí rychle zavřela a chystala se odejít.

Když už to vypadalo, že se mi to opravdu povede, Loki mě stejně zastavil tím, že mě chytil za předloktí a otočil mě tak, že jsem stála přímo před ním a pak mi obmotal ruce kolem pasu a vítězně se usmál.

Nejdřív jsem se chtěla z jeho sevření vyprostit, ale bylo čím dál příjemnější a já pocítila něco jako pocit toho, že pro jednou na mě nekomu záleží.

Nejspíš jsem se mýlila, ale tuhle příjemnou a úžasnou chvilku jsem nechtěla kazit takovými myšlenkami.

,,Už mi nikam neutíkej" zaprosil polohlasně a kouzelně se usmál.

Musela jsem se usmát taky, protože bylo docela vtipné, že je najednou Loki ten, co prosí.

,,Dobře" zasmála jsem se a víc se k němu přitiskla.

,,Nemáš chuť na něco k jídlu nebo pití?" zeptal se mile a já si musela přiznat, že bych si něco dala.

Loki odešel pro něco k jídlu a já si mezitím sedla na jednu ze dvou židlí, co byly na terase a nechala se ovívat příjemně chladivým větříkem.

Když se pak Loki vrátil, sedl si vedle mě a podal mi banán.

,,To jako vážně..?" zeptala jsem se pobaveně.

Loki se široce usmál, až odhalil nádherné bílé zuby a místo banánů mi podal malou mísu s jahodama.

,,Lepší?" usmál se Loki a jednu si vzal.

Mlčky jsem přikývla, jednu jahodu si vzala taky a společně se dívali na slunce, dokud zcela nezapadlo za obzor a nevyšly hvězdy.

Tak jo, moc vám všem děkuju za hlasy, komenty a přečtení. Ještě se omlouvám, že kapitolu vydávám tak pozdě, ale trochu jsem se s kapitolou zadrhávala.
Tak jo, přeji dobrou noc a užijte si víkend :-*