Zkus mě zkrotit!

9. kapitola

Letadlo se pomalu odlepovalo od země a já sledovala z okna, jak míjíme les, který se táhnul podél ranveje.

Loki si podepíral bradu, a vypadal, že nad něčím přemýšlí, jenže já se nějak nemohla odtrhnout od jeho nádherné tváře, ledových očí a úzkých smyslných rtů.

Najednou sebou trhl a všiml si, že se na něj dívám. Nechtěla jsem, opravdu nechtěla uhnout pohledem jako malá holka, co očumuje hezký kluky, ale to byl zkrátka reflex.

Hlavu jsem rychle odvrátila a znovu se zahleděla z okna, ze kterého nešlo nyní vidět nic moc konkrétního, protože od té doby, co jsme vzlétly už nějaký čas uběhl a já se na Lokiho rozhodně jen pár vteřin nedívala.

Pak jsem si vzpomněla, že jsem nezapnula na mobilu režim letadlo, tak jsem začala rychle šmátrat v tašce.

Naštěstí jsem ho našla a režim zapnula. Po mobilu jsem si vytáhla modrá sluchátka, dala si je do uší a začala poslouchat písničky na mobilu.

Jak jsem, tak seděla, napadlo mě se zeptat, kam vlastně letíme, ale byli mi to trochu blbý.

Zvědavost mě nakonec dokonale přemluvila a já se otočila s již sundanými sluchátky na stranu, kde seděl Loki.

,,Loki..." oslovila jsem ho, aby si mě všiml ,,Kam vlastně letíme?" Bůh se na mě s kamennou tváří zahleděl, a když jsem se chtěla otočit, že mi asi neodpoví, tak se nadechl, aby něco řekl.

,,Chtěl jsem vám to říct sice později jako překvapení, ale ono je to vlastně jedno. Co jsem se tak díval, tak mě docela zaujaly Kanárské ostrovy. Takže, tam letíme" dořekl a dokonce se jemně usmál.

,,Fakt, tam jsem vždycky chtěla" rozzářila jsem se ,,Víte, že jsou tam žraloci?" naklonila jsem se, abych viděla na Chloe, která se zatvářila docela znepokojeně, a pak zpátky na Lokiho, jenž svraštil nechápavě obočí.

,,To jsou takové roztomilé pětimetrové rybičky, s velmi ostrými zuby, co se můžou, když se jim zachce, krásně zakousnout někam do masa, pak ho odtrhnout, a když jim zachutnáte, tak vás nakonec celýho sežerou" usmála jsem se roztomile s takovou malou dávkou škodolibosti, která Lokiho přinejmenším zaskočila.

,,Aha" řekl zaraženě a v očích se mu konečně objevil i jiný výraz než ten bezcitný, ledový.

Dala jsem si sluchátka zpátky do uší, mobil si položila na tašku a opřela se o opěradlo. V téhle pozici jsem zanedlouho usnula, a spala skoro až do konce letu.

Otevřela jsem oči, a rozespale si je protřela, abych se zbavila potřeby je zavřít, a dál spát.

Podívala jsem se z okna, z kterého se mi zdálo, že klesáme a taky, že jo.

Do deseti minut už letadlo dosedalo na ranvej, což bylo trochu nepříjemné, a pak začalo brzdit, až jsme zastavili.

,,Dámy, vítejte na Kanárských ostrovech" řekl s vřelým úsměvem Loki, a já měla pocit, že si snad šlehnul něčeho, že je najednou tak milý.

Dveře letadla se otevřely, a Loki vstal a vyšel z něj ven, takže jsme s Chloe zůstaly opět samy.

,,Jak sis ten let užila?" otočila jsem se s úsměvem na ní a doufala, že se mi podaří aspoň trochu navázat konverzaci.

,,Jo, dobrý" podívala se na mě jen na chvíli a pak se zvedla, pobrala tašku a vystoupila taky.

,,Jak milé" zašklebila jsem se ironicky, až znechuceně a taky si vzala tašku, s níž jsem sešla pár schůdků a spatřila krásu, jež se rozprostírala kolem.