Zkus mě zkrotit!

12. kapitola

Otevřela jsem oči a spatřila tak noční oblohu posetou miliardami hvězd, avšak bylo nyní vidět asi jen několik stovek. I tak jich, ale bylo vidět víc než ve městě a taky měsíc byl nějaký větší a jasnější.

Byl to úchvatný pohled a hned jsem dostala chuť si to vyfotit, ale bohužel by z toho nic moc nebylo.

Otočila jsem hlavu nejprve nalevo a pak napravo. Nikde nikdo a zároveň jsem si uvědomila, že jsem přikrytá dekou a ležím na polohovacím lehátku.

Opatrně jsem vstala a s dekou, kterou jsem nakonec zanechala na gauči potichu prošla tohle patro vily.

Chloe byla nejspíš u sebe a jediné místo, kde jsem nebyla byl Lokiho pokoj. Opatrně jsem našlapovala a blížila se ke dveřím jeho pokoje, jež byly zavřené.

Potichu jsem je otevřela a nahlédla do ponuré místnosti laděné do zelené a černé barvy. Loki nehybně ležel v posteli a mě napadlo se tu v rychlosti podívat, protože mi nešlo do hlavy, na čem mu tolik záleží, že sem nesmíme.

Našlapovala jsem ještě stokrát tišeji než doteď, a dívala se po něčem zajímavém nebo podezřelém.

Všimla jsem si nějakého svazku klíčů na nižší skříni, ale nezdálo by se, že by byly nějak důležité.

Ke konci pokoje jsem spatřila Lokiho žezlo, což mě trochu vyděsilo, ale nejspíš by nebyl moc dobrý nápad mu ho vzít a někam schovat, i když by to byla docela sranda.

Když jsem prošla celý pokoj, usoudila jsem, že už tu nic není a chystala se k odchodu, když v tom se Loki obrátil a nyní ležel čelem ke mě.

Srdce se mi rozbušilo pod dávkou adrenalinu a pak při zjištění, že Loki spí nejspíš jen ve spodním prádle, protože jak se otočil, tak mu peřina trochu sklouzla z těla a měl ji někde mezi pasem a žebry.

Zkousla jsem si při pohledu na jeho tělo ret a nejspíš bych tam takhle stála ještě dlouho, kdybych se nevzpamatovala.

Rychle jsem zmizela z pokoje a opatrně zavřela dveře. Šla jsem už méně potichu směrem k pokoji, když jsem si uvědomila, že se mi vlastně ani spát nechce.

Vyšla jsem na terasu a pozorovala měsíc na obloze a pak i jeho odraz na vodní hladině.

Stejně jsem ten mobil vytáhla a pokusila se aspoň něco z té nádhery vyfotit. Kupodivu se mi pár fotek povedlo a dokonce tam bylo skoro všechno vidět, což mi udělalo ohromnou radost.

Ještě jsem si prohlédla fotky a video s Lokim, které jsem úplně ztišila a zasněně ho sledovala. Jeho oči, jak se dívají, jeho rty, jak se pohybují...

,,Škoda, že spolu nikdy nebudem" povzdechla jsem si nad jeho dokonalou tváří a rozhodla se, že přeci jen zkusím usnout, tak jsem z terasy šla směrem k pokoji.

Najednou se objevil přede mnou Loki a natlačil mě se zacpanou pusou na stěnu.

Udělal docela dobře, protože bych v tu chvíli skutečně leknutím zaječela. Pak jsem si uvědomila, že tohle neudělal jen tak z ničeho nic.

,,Co jsi dělala u mě v pokoji" zeptal se ledovým přímo zmrazujícím tónem se stejně mrazivou tváří.

Neskutečně jsem se vyděsila, co mu na to mám říct, a že když budu lhát tak to určitě pozná, ale stejně se má zkusit všechno a až pak to nejhorší.

,,Já.. Jak jsem se probudila, tak jsi nikde nebyl, tak jsem se trochu bála a šla se podívat, jestli nejsi u sebe" řekla jsem s občasnými zádrhy a snažila se, aby to fakt znělo přesvědčivě.