Fallenka 2

1

POHLED VADIMA
Uplynuly přesně dva roky, co jsem objevil v našem pokoji ten dopis.
Od té doby jsem ji nikde neviděl. Snažil jsem se ji najít, ale mobil mi nezvedala, protože si změnila číslo, na facebooku a všude jinde si mě blokla a v obrovské Praze ji prostě nenajdu. Co jsem akorát slyšel, tak se dostala na nějakou školu a bydlí sama.
S Nikol se moc nebaví a prostě si žije svůj život. Prý se taky dala na natáčení a odběry jí jen stoupají. Bohužel nevím, jak se tam jmenuje, ale pátrám po tom. Zajímalo by mě, jestli má přítele a podobně, ale to už se asi nedozvím.

POHLED ÁJI
Tak, první letní vlog natočenej a už si jen dobalit na GeeKamp a mám hotovo.

Hodila jsem do kufru notebook a zapla ho. Vypla jsem televizi, co mi hrála v pozadí, zhasla světla a už jsem mířila na vlak.

POHLED VADIMA
Zrovna sedím ve vlaku a   pročítám si  papír, na kterém je seznam hostů, co tam budou. Dřív jsem to bohužel nestihl.

"Stejk, Kovy, Ati, Denis, Makyna..."
Mumlal jsem si pro sebe. Ale zarazil jsem se u jednoho jména. No jména... Přezdívky.

"Kdo je Fallenka?"
Trochu jsem se pousmál nad tím, že tam musíme zasvětit dalšího nováčka. Snad nebude jako Carrie... Povzdechl jsem si a zavřel oči se sluchátky v uších.

POHLED ÁJI
Super, jsem tu. Zaplatila jsem taxikáři a společně s kufrem jsem šla na recepci. Otevřela jsem staré dveře a už jsem viděla skupinku YouTuberů, kteří se hádali o ty nejlepší pokoje.

Já jakožto člověk, kterému je úplně fuk s kým bude na pokoji, jsem si sedla s mobilem v ruce na malé křeslo a čekala, až se rozutečou do svých pokojů.

POHLED VADIMA
Vejdu do hotelu s nadějí, že mi nezabrali můj nejmilovanější a nejbožejší pokoj, na kterým jsem vždycky, ale uvidím jen partu blbců, co se perou o Stejka, aby s nima byl na pokoji. Sním je vždycky největší prdel.
Zasmál jsem se a stoup si ke zdi, o kterou jse se opřel.

Porozhlídnu se kdo všechno dorazil, ale zastavím se u jedné holky. Lépe řečeno u Áji.

POHLED ÁJI
Jen tak projíždím instagram, když v tom na sobě ucítím něčí pohled. Rozhlídnu se kolem sebe a uvidím...

Vadima?! Hlasitě jsem polkla. Co tu sakra dělá? V duchu jsem křičela. Už už chtěl jít ke mně, ale zachránila mě recepční.

"Andrea Havelková!" Rozkřikne po místnosti. Já se rychle rozeběhnu pro klíče a už běžím k pokoji číslo 112.

POHLED VADIMA
"Sakra co tu dělá Ája?"
Chytl jsem se za hlavu a sedl si na postel.

Super. Mam tři varianty. 1) pohadáme se 2) nebudeme s polu vůbec mluvit 3) při mém štěstí mě alespoň pozdraví.

"Co ti je?" Příjde ke mně Stejk. (Díky bohu, že jsem ho v tý rvačce vyhrál já.)

"Co?" Vyhrkl jsem.
"Ale nic, jen jsem si zapomněl klíče od baráku..."
Zalhal jsem.

"No nevím jak ty , ale klíček od domu tady nepotřebuju." Zasmál se a odešel do koupelny. Já se jen znovu svalil na postel.

POHLED ÁJI
"Sakra, sakra, sakra, sakra!!!" Opakuju pořád dokola.

"Proč on?"
Zanadávám.
"Proč sakra on?" Hodím vzteky mobil na měkkou postel.
"To zase začne na novo? Ty dva roky jsem měla klid a teď?"
Musela jsem si obličej opláchnou studenou vodou, abych se probrala.

"Dobře Ájo, je to jen týden, to nějak zvládneš. Budeš muset."