POHLED ÁJI
Měsíc. Dneska to je zhruba měsíc, co se stala ta nehoda a já pořád tvrdnu v nemocnici, nemůžu se hýbat, jsem připojená k nějakým přístrojům a pozoruju lidi kolem.
Jen o tom neví. Když chci něčím pohnout, nejde to. Chci promluvit, nejde to, chci otevřít oči, nejde to.
Jediné co můžu dělat je, že koukám na Vadima co za mnou každý den chodí, vybrečí se a jde domů. Tadá! Takhle teď vypadá můj život.
POHLED VADIMA
Sedím v autě, v uších mám sluchátka a mám namířeno do Ruska za rodinou.
Zrovna teď, když chci být co nejvíc u Áji, musím jet na nějakou debilní oslavu a hrát si na "šťastného chlapečka".
Kdyby... Kdyby se aspoň probrala. Stiskl jsem volant pevněji a kousl se do rtu. Moc dobře to nevypadá. Chtějí počkat ještě tři poslední týdny a pak to vzdají.
Do té doby budu už dávno doma, a budu za ní chodit, ale jestli to udělají, tak to nedám.
Prudce jsem zamrkal, aby jsem zahnal slzy a napil se čaje co mi dala máma na cestu.
POHLED ÁJI
Ani nevíte jak je deprimující celý den pozorovat staré hodiny na zdi a poslouchat ten jejich otravný zvuk, ale to je moje jediná zábava.
Kdyby se tady aspoň ukázal Vadim... Už pěkně dlouho tady nebyl.
Jedinou společnost mi tu dělají sestřičky, co mi příjdou ráno vyměnit kapačky a pak primář, co si mě příjde jen zkontrolovat, něco si zapíše a zase odejde.
Takže na tu mojí vysněnou dovolenou
zdřejmě nepoletím. To bych už radši umřela, než aby "žila takový život".
ČTEŠ
Fallenka 2
Fanfictionpokračování příběhu Fallenka 1, který má velky úspěch. Jak to dopadne, když se Ája a Vadim zase po dvou letech potkají? Odpustí Ája Váďovi?
