Fallenka 2

8

Je pět hodin ráno a mě budí nějakej telefonát? Neskutečně naštvaná jsem se natála pro telefon a zjistila, že mi volá Kuba.

"Kubo je pět hodin ráno a ty"...
Ani jsem to nestačila doříct a  skočil mi do řeči.

"Hele Ájo ja vím, že je totálně brzo, ale byl jsem v nějakým klubu s kamarádem, tam jsme se totálně ožrali, ztratili se a řídit nemůžu. Přijela by jsi pro nás? Jsme u nějaké restaurace jménem Gusto".

Zaprosil a já už podle jeho hlasu poznala, že je mu zima a je unavený.

"Ježiši Kubo"... Plácla jsem s sebou na polštář.
"Vydrž ještě chvilku. Budu tam".

Kubu mám ráda, ale někdy mě opravdu neskutečně štve. S těžkým srdcem, že jsem musela vstát z mý postýlky, jsem se vydala v mikině, kterou mi kdysi mimochodem dal Vadim a teniskách, do nočního města. I když se mi vůbec nechtělo, tak jsem nastartovala auto a asi hodinu hledala tu pitomou restauraci.

POHLED VADIMA
"Kubo, komu jsi volal?" Podíval jsem se na něho, když přišel zpoza rohu, aby jsem ho při telefonátu nerušil a sedl si na lavičku.

"Mojí kamarádce, která pro nás přijede". Odpověděl a já si sedl za ním.

"Díky bohu"... Oddechl jsem si.

POHLED ÁJI
Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem to přece jen našla. Když jsem zastavolala u resturace, už na ně Kuba mával.

"Ahoj Ájo, ještě jednou se moc omlouvám"... Podíval se na mě, když otevře dveře od auta.

"Jo jasně, na to teď ale není čas a kde máš vůbec toho svýho kámoše?" Přísně se na něj podívám
.
Byl úplně nalitej a hádám, že ten jeho kámoš na tom o moc líp nebude.

"Vadime pojď už!!" Zavolá Kuba do tmy a mě se zastavý dech.

Zavolal Vadime, nebo mi už totálně šibe? Podívala jsem se tím směrem, kam Kuba zavolal a opravdu z tama vyběhl Vadim. Ten Vadim, kterej mi dal tu mikinu co mám na sobě.

POHLED VADIMA
Ještě jsem se rychle stihl vyčůrat, ale už mě Kuba volá, že tu je odvoz.

Jen co si dopnu kalhoty už stojím před bílým autem.
Světla co mi svítila do bličeje mi sice neumožňovala se podívat na tu holku, ale i tak jsem si nasedl do auta.

"Ahoj", pozdravil jsem a zapl si pás.

"Ahoj Vadime". Otočí se na mě ta holka a já poznal, že to je... Ája!?

"Cože?" Zatvářím se jako "inteligent".
Ona si jen povzdechne a vyjede na cestu.

POHLED ÁJI
Jak jsem čekala. Kuba na tom byl blbě, ale Vadim? Ten byl nalitej jak hovado. Kdysi mi už tolikrát slíbil, že pít nebude.
Stejně to byl on, kdo Kubu vytáhl ven. Ten vypadá tak na 16, ale přitom mu je 19.

Vadim má 20 a vypadá tak na 23. S touhle myšlenkou zaparkuju auto před mým panelákem.

"Ale tady já nebydlím!" Ozve se Kuba.

"A ani já ne!" Přidá se Vadim.

"Já vím. Nejsem blbá". Vystoupím z auta. Nechám si vás tu z prostých důvodů.

"Kubo tebe mi je líto, protože vím, že ti umřel pes a neopíjíš se často, takže se ani tak moc nezlobím". Ukážu na něj prstem a pak přejdu k Vadimovi.

"A tebe"... Zamyslím se. "Protože tě znám, když si nalitej. Jednou jsi vylez na střechu a řval, že jsi král sexu a chceš oskara".
Snažila jsem se znít přísně, ale nad tou vzpomínkou jsem se zasmála.

"A jdeme, je mi zima!" Zavelím a oni poslušně jdou za mnou.

POHLED VADIMA
"Kubo ty budeš spát tady". Ája ukázala na gauč, který dala do poboby postele.

Sice nebyl tak božáckej jako ten můj, ale měla ho podobnej. 

"A ty Vadime pojď za mnou". Pobídla mě a já šel do místnosti vedle její ložnice.

"Ty budeš spát tady". Otevřela dveře do místnosti. Bylo to tam docela pěkný.

"Dobrou". Popostrčila mě do místnosti, zhasla a zavřela dveře.

Já tam stál jak debil a díval se přes prosklené dveře.
Na Kubu naštvaná není, ale na mě jo. Asi, že jsem jsem se ožral nebo fakt nevím... Lehl jsem si do postele.