Fallenka 2

19

POHLED VADIMA
Tři týdny. Jsou to debilní tři týdny co tu bydlí a nic.
Říkala, že mě miluje, ale to musela být ještě pod vlivem těch oblbovacích prášků.
Bylo brzo ráno, ještě tma a mě už se hlavou honí tyhle myšlenky.
Hned mi bylo jasný, že už neusnu. Šel jsem se napít a rovnou se kouknul na Áju.
Byla zachumkaná do deky, vlasy měla jako vždycky rozcuchané a něco žvatlala. To dělala vždycky. Usmál jsem se a deku ji narovnal, což jsem asi neměl dělat, protože jsem ji probudil.
Vadime, co tady děláš? Otevřela rozespalé oči a trošku se zamračila.
Jen jsem tě přišel zkontrolovat, jestli jsi v pořádku. Sedl jsem si za ní na kraj postele a zase ji přikryl.
To jsi nemusel, je mi dobře. Usmála se, přetočila se čelem ke mě a lehla si do klubíčka.
Ale kdyby něco tak řekni. Zaculím se na ni a pohladím ji po zádech.
Váďo? Zamumlá se zavřenýma očima moje jméno.
Hmm... Zamručím a dál ji hladím.
Na tom gauči spát nemusíš, klidně spi tady. Udělá na mě roztomilej obliček, který umí jenom ona.
Nechci tě rušit. Dám ji pramen blonďatých vlasů za ucho.
Neodmlouvej a vlez si ke mě. Poručila a já udělal to co chtěla.

Přitulila se ke mě a položila mi hlavu na rameno. Docela mě to překvapilo, ale nebránil jsem se.
Promiň... Zašeptala a začala mě hladit na krku.
Za co se omlouváš? Nechápavě jsem na ni koukl.
Jenom ti přidělávám starosti.
Odpověděla šeptem.
Kdyby jsi mi přidělávala starosti, tak by jsem si tě tu nevzal. Vzal jsem ji za ruku, kterou mě hladila.

Víš, že tě miluju? Řekla se zavřenýma očima zdřejmně už v polospánku.
Víš, že já víc? Dal jsem ji malou pusu na tvář a to ji trochu probralo.
Už dlouho chci, aby to bylo jako dřív...
Pošeptám ji do ucha a dám ji další pusu, ale tentokrát na rty.
Bude to jako dřív, ještě lepší. Usměje se na mě a hned na to usne.