Fallenka 2

22

POHLED VADIMA
"Teď tam jdeš ty".
Šťouchne do mě Ája, když se zase ozve pláč Kubíka.

Zapl jsem si mobil, aby jsem vůbec v té tmě něco viděl a šel mu dát další láhev s tím sakra dobrým čajem.

Stál jsem nad ním, pozoroval spící Áju a Kubu co spokojeně pije čaj, který jsem mu donesl a usmíval se.

Teď je to jenom jeden víkend, ale jednou to takhle bude každej den. Ještě víc jsem se nad tou představou usmál.

Neumím si sám sebe představit jako tátu.
Jsem sakra na tyhle věci  nezodpovědnej a stejně by jsem mím dětem vypil všechen ten božáckej čaj.

Z přemýšlení mě vytrhlo mumlání Kubíka, který si hrál s dudlíkem a já už měl jasno, že spát už dneska nebudu.

POHLED ÁJI
Když jsem se probudila, Vadim ani Kuba tam nebyli.
Líně jsem se zvedla z postele, roztáhla závěsy, uklidila ten bordel po Vadimovi co tam pravidelně nechával a šla potichu do obýváku.

Zastavila jsem se ve dveřích, opřela se bokem o futra a pozorovala ty dva bordeláře.

No, já to uklízet nebudu. Porozhlédla jsem se po místnosti, ale pak zase na ně.
Váďa seděl na gauči a Kubíka měl posezenýho na břiše.

"Hlavně Áji neříkej, že jsem ti ten suprovej čaj vypil, platí?"
Zasměje se.

"Ale ty nic neřekneš, že ne parťáku?"
Plácne si s ním a pochválí ho.

"Můžu ti říct tajemství?" Pošimrá ho na nose.

"Jasně, že můžu, u tebe mám jistotu, že to nikomu neřekneš".

Usměje se a pokračuje:
"Už se těším až jednou s Ájou budu mít takovýho malýho človíčka jako jsi ty. A doufám, že to bude brzo".
Zazubí se, ale jeho výraz se hned změní, protože Kuba si mě všiml a ukazoval na mě.

POHLED VADIMA
Podívám se směrem kam Kubík pořád ukazoval a já s hrůzou zjistím, že ve dveřích stojí Ája a usmívá se na mě.

Ehm... Nevěděl jsem co mám říct.
"Kolik jsi toho slyšela?" Zeptám se nakonec.

"Více méně všechno". Odpoví. Podívá se na mě, pak na Kubíka, usměje se a odešla do koupelny.

"Hele, jestli se naštvala, tak jsem fakt v háji"...
Pošeptám Kubovi, kterej si hrál a smál se.

POHLED ÁJI
Ano, oba jsme dospělí, rozumní, bydlíme sami, školy máme dokončený, peníze máme, ale mimino?
V životě by mě nenapadlo, že by Vadim chtěl miminko.
Konečně jsem si rozčesala vlasy.

Školu mám dokončenou, dalo by se říct, že pracuju z domova. V podstatě mi nic nebrání mít dítě, vždycky jsem chtěla holčičku, ale příjde mi to moc brzo. Je mi teprve pár dní 20, Vadim má 22 ani ne týden a chce mimino?