Fallenka 2

4

POHLED ÁJI
Probudilo mě slunce co mi krásně hřálo hrudník. Otočím se na druhý bok a tam byl.... Vadim !?

Leknutím spadnu a postele a vytřeštím oči. On se otočí obličejem čelem ke mě.

"Čau"... Zašeptá a usměje se na mě.

"Co tu děláš?" Stoupnu si.

"No... Jak to jen říct... Včera jses na té oslavě totálně ožrala, rozsekla si bok, já tě vzal na ošetřovnu, zavedl tě na pokoj, ty jsi mi tady přiznala, že mě pořád miluješ, chtěla jses semnou vyspat, já ti to zatrhl, ale zůstal jsem tu s tebou, protože jsi mě přemluvila. The ent!"
Uculí se.

"Co? Tohle bych já nikdy neudělala! Určitě něco bylo!" Zamračím se.

"Kdyby jo, tak nejsem oblečenej a ani ty ne. A navíc... Vstal a přešel je mě. Mám tě taky pořád rád"... Zašeptá mi do ucha a rychle odejde z pokoje.

" Kurva co to bylo?" Sednu si na postel.
"Au!" Sýknu a prohlídnu si místo, které mě bolelo. Měla jsem tam pár stehů.

"Už nikdy se takhle neopiju!" Slíbím si.
"Aspoň, že nemám kocovinu"... To by dopadlo... Kouknu se do zrcadla a začnu se malovat.

POHLED VADIMA
Když ze sebe sundám oblečení ze všerejška, vyčistím si zuby a tak dále a tak dále... Znáte to, tak jsem šel konečně dolů za týmem.

" Čau Vadime!" Zamává na mě nějaká holka co vypadala tak na 15-16.

" Ahoj", příjdu k ní.

"Zahraješ si!?" Zeptá se a sedne si na stůl s dvěma počítačema.

"Vadime?" Poklepe mi někdo na rameno. Už podle hlasu mi bylo jasné, že to je Ája.

" Pojď semnou!" Chytne mě za ruku a táhne mě na chodbu. Ještě jsem se ohlídl na tu holku a ta byla vzteky celá rudá. Musel jsem se nad tím pousmát.

"No?" Opřel jsem se o zeď, když jsme zastavily na chodbě.

"Děkuju za ten včerejšek, neměla jsem na tebe být tak hnusná"... Podíva se do země.

"Nic se neděje". Kouknu se jí do očí, když se na mě zase podívá.

"Ale děje, byla jsem kráva. Promiň". Dala mi rychlou pusu na tvář a já tam zůstal stát jako debil. Červenej debil.

POHLED ÁJI
Mluvila jsem s Martinem. Ten večer se opravdu ožral, podvedl mě, ale vzal si to na sebe. A taky prej ty dva roky nikoho neměl. Pořád ho miluju, nebudu vám lhát...
No miluju je asi silné slovo po těch dvou letech, ale něco k němu cítím. Jen jsem si to nechtěla přiznat.

Povzdechnu si. Já vím, že to udělal více méně ten chlast, ale nevím, jestli mu mám odpustit, nebo se dál trápit...

POHLED VADIMA
Je to takovej divnej pocit... Sedl jsem si na židli. Ale stejně z toho asi nic nebude. Za dva dny jedeme domů.

Opřel jsem si hlavu o ruku a pozoroval z okna, jak Kuba vloguje. No jo... Asi bych měl taky něco natočit.

"Ehm... Ahoj". Přisedne si zamnou Maky.

"Čau"... Prohodím a dál civím z okna.

"Co je s Ájou? Vždycky, když se na tebe koukne a že je to nějak často, tak je... Jak to říct.. Jak zdrogovaná". Přimhouří oči.

"Ona? Ccc... Tak to se ti asi zdá. Spíš se mi zdá, že jedinej kdo je tu na práškách si ty".
Ukážu na ni prstem a se smíchem zakloním hlavu.

"Haha.. Jak vtipné"... Prohodí podrážděně a odejde zase pryč.

POHLED ÁJI
Seděla jsem opodál a zaslechla jsem moje jméno. Snažila jsem se poslouchat, ale děcka moc řvali.

Bože... Povzdechnu si. Pak už jen zpozoruju Maky, která odcházela od Vadima a zdála se nějaká lehce naštvaná.

"Proč jste mluvili o mně?" Přisedla jsem si k Váďovi na židli.

" Jak víš, že jsme mluvili o tobě?" Zasměje se.

" Jsem Havelková a Havelková ví vždycky všechno. A dělej, vyklop to".

"Dobře, dobře". Zvedne ruce, jakoby se vzdával.

"Maky zamnou přišla s tím, jestli nevím, co stebou je. Prej, že se na mě díváš až moc často a jsi u toho jak zdrogovaná... Zasměje se. Tak jsem jí řekl, že je to jen ona kdo vypadá, že něco bere. Volala, konec příběhu". Ukloní se.

"Tleskám pane Tkachenko". Opravdu jsem zatleskala a on se tomu jen zasmál.