Fallenka 2

5

POHLED ÁJI
"Super... Dneska se odjíždí domů a já ještě nemám zbaleno".

Urychleně jsem začala házet věci do tašky a neobtěžovala jsem se je skládat.

Já nevím, všechno? Koukla jsem se po hodině balení na totálně narvanej kufr. Asi jo... Pokrčím rameny a už si to mířím dolů se rozloučit.

POHLED VADIMA
Je to blbý, když se s některýma zase delší dobu neuvidíte... Zrovna jsem se rozloučil s Kubou, když v tom na schodech uvidím Áju, jak se loučí s Maky.

"Ahoj", prohodím tiše, když Maky odešla.

"Ahoj". Napodobí můj pozdrav.

"Tohle je naposledy co se vidíme?" Upřímně se na ni podívám.

"Třeba ne". Usměje se.

"Budu doufat". Zazubím se na ni a už jen pozoruju, jak odchází na autobus.

POHLED ÁJI
Abych byla upřímná, tak se mi z tama nechtělo. A nejen kvůli týmu, Maky, ostatním, ale trochu i kvůli Vadimovi.

Dva roky nic a teď najednou bum a zase to je na začátku. Vlastně, na takovéhle akci jsme se poznali a teď je to tu znova.

Fakt nevím kam tohle povede, nebo jak to skončí, ale budu doufat v to dobré. Štěstí a dobré zprávy se mi šiknou vždycky.

POHLED VADIMA
Sedím ve vlaku a unuděně se sluchátkama v uších koukám ven na ubíhající krajinu. Když v tom mi příjde oznámení z facebooku.

"Ježiši. To zase Yanna přidala nějakou tu její fotku"... Povzdechnu si a facebook otevřu.

Ale místo Yanniné fotky, tam na mě vyskočí žádost od Áji, kterou jsem samozdřejmě okamžitě přijal.
A nebyl bych to já, kdybych jsem jí hned nenapsal.

V: ahoj, tak jsis mě konečně přidala, co?

A: jak vidíš, tak ano, přidala

V: hele, můžu se na něco zeptat?

A: jo, klidně. Když to bude normální otázka...

V: jo, bude, neboj

A: tak piš už...

V: co znamená ta pusa na té chodbě?

A: to bylo poděkování

V: já znám i jinou formu děkování a líbání v tom je zahrnuto taky

A: hele, buď s tím přestaneš, nebo ti už nenapíšu

V: ty mi máš v plánu psát?

A: možná

V: tak už to přiznej...

A: co mám přiznat?

V: nedělej hloupou Ájo. Já ti přiznal, že tě mám pořád rád. Teď je čas na tobě. Tak šup, šup. Mám nažhavený uši!

A: a co když s tebou nic mít nechci?

V: nepovídej... Mluvil jsem s Maky

A: co? Ona ti to řekla?.. Hmm... Super kámoška teda

V: Kecám. S Maky jsem nemluvil a teď jses mi přiznala, že mě máš ráda. Tadá, jsem mistr.

Vadim Tkachenko změnil(a) svojí přezdívku na #mistrumělec

*zobrazeno

V: Ájo.. Nebuď naštvaná

* zobrazeno

Už jsem se jí ani nesnažil napsat, protože vlak zastavil a já se vydal domů.

POHLED ÁJI
Tak mě aspoň na cestu zabavil no... S povzdechem švihnu kufr vedle postele a na tu se svalím. Jen co si zase sednu, tak mi cinkne messenger.

V: pořád si naštvaná?

A: když řeknu ne, dáš mi aspoň na hodinku pokoj?

V: ne

A: půl hodiny?

V: ne

A: čtvrt?

V: ne

A: neser mě Tkachenko!

V: nemluv sprostě Havelková!

A: co mam udělat, abys mi dal pokoj aspoň na převlíknutí?

V: pošli fotku

A: jakou fotku?

V: jak se převlíkáš xD

A: ok

Sundala jsem si ponožku a poslala mu fotku mojí nohy.
A on mi na oplátku poslal fotku svýho břicha.

A: jak vtipné

V: já mám sexy břicho, ale ty máš jen míň sexy nohu..

A: hele víš co? Já jsi jdu uvařit oběd

V: když jsme bydleli spolu, tak si moc vařit neuměla

A: dva roky zkušeností zlato

V: já mám taky zkušenosti zlato, ale trošičku jiné zlato

* zobrazeno

Fakt jsem si šla uvařit jídlo a na odpověď jsem už nečekala. Ale můžu alespoň říct, že jsem se zase zasmála s Vadimem...