Fallenka 2

3

POHLED ÁJI
Vzbudil mě nepříjemný zvuk mobilu, který oznamoval, že mám novou zprávu. Nuceně jsem ho zvedla ze stolku a koukla se od koho je. Byla od Adama. Je to můj nejlepší kámoš. Poslal mi fotku, na které je on a nějaká jeho holka v posteli. Leželi u sebe a mávali mi.

Všechno nejlepšo Ájo! Přečetla jsem si text, který k tomu připsal. Až moc mi to připomnělo jednu fotku s Vadimem... Ne! Mám narozeniny a nenechám se ničím rozčilovat! Odhrunala jsem si vlasy z obličeje a vydala se do koupelny.

POHLED VADIMA
Dneska má Ája narozeniny. Mám ji dát dárek? Každej rok jsem jí posílal dopis, ale asi ho nikdy neotevřela.... Teda, jestli se o něm vůbec dozvěděla. Posílal jsem ho k Nikče, protože neznám její adresu.

Jen jsem si nad tím povzdechl a šel dolů na snídani, kde byl jenom Kuba, Ati, Maky a Ája. S plnou miskou müsly jsem si přisedl a se všema jsem se pozdravil.

Všichni mi odpověděli, jen Ája se na mě koukla a připadalo mi, že se trošičku pousmála.

"Všechno nejlepší Ájo." Usměju se s plnou pusou.

" Děkuju." Usmála se na mě po těch dvou letech.

"Já jdu za děckama"... Řekne a odejde. Maky se hned vydala za ní a já tam zůstal s klukama sám.

POHLED ÁJI
"Tak zapaříme dneska?" Chytne mě Maky kolem krku a zasměje se.

" Jo, jen na pokoji". Chytnu ju ruku a jdeme do hlavní místnosti.

"Čau Fall!!" Ozvese se hlas děcek, když příjdeme.

" Ahoj!" Usměju se na všechny a sednu si k nim.

" Zahraješ?" Ukážou na počítače s nějakou hrou.

" Jasný"... Odpovím a už s jejich pomocí pařím jakousi hru.

POHLED VADIMA
Hry dohraný, videa natočený a úkoly splněný. Konečně chvilka volna.... Projel jsem facebook, instagram a i nějaký ty otázky jsem zotpověděl na Asku.

"Čau, jdeš s náma udělat tu oslavu?" Vlítne mi do pokoje Maky.
"Co? Jakou oslavu?" Nechápal jsem.

"Dobře ty náš inteligente. Ája má dneska narozky a my jí chceme udělat oslavu, o které nebude vědět. Stačí?" Zkříží ruce na prsou.

"Jo, jasně". Odpovím a zvednu se z postele.

"Hlavně zas neudělej nějakou kravinu. Víš jak to dopadlo minule". Napomenula mě.

"Budu se snažit". Zazubím se na ni.

Tenkrát měl Kuba alias Stejk narozky. Skoro všichni jsme se sešli a udělali mu oslavu. Ale co se nestane, žejo. Měl jsem tu čest mu donést dort a samozřejmě zakopnu, dort spadne Marti na obličej a prsa. Já jsem jí to chtěl jako největší slušňák vyčistit ubrouskem, ale prej to vypadalo dost úchylně, když jsem ji tam stíral dort z prsou... Takovej malej fail no... Stejku, tomuhle se říká trapas!

"Teď radší dort nechte na někom jiným". Zasměju se.

" Neboj, tobě by jsme ho už nedali". Taky se zasměje a už mi podává jakési ozdobi.

" Tohle rozvěs tam, tam a taky tam!" Ukazovala mi různé místa.

Já si jen povzdechl a už jsem tam poskakoval jako baletka se třpytkama ve vlasech.

POHLED ÁJI
"Všechno nejlepší!!!!" Vyhrknou na mě všichni, když příjdu. Rukou si přikryju rty a stála jsem tam jako totálně dojaté tvrdé y .
No tak, nestůj v těch dveřích a pojď si pro dárky! Chytne mě kolem ramen Marťa a já se nechám zavést k hoře dárků. Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju!! Začnu řvát a všechny kolem obímat, když jsem spatřila obrovský dort s mým logem. Děkuju! Objala jsem i  Vadima a až po rozkrojení dortu mi došlo co jsem udělala.

POHLED VADIMA
Byla fakt dojatá. A proto mě asi i obajala. Pousmál jsem se a kouklal jsem se jak rozbaluje dárek od Stejka.
Dáš si taky rusáku? Příjde zamnou Bender s vodkou v ruce. Ty piješ? Tady? Vstal jsem a přísně se na něj koukl. Jseš rusák a ja myslel, že ty mě pochopíš! Zasmál se a s klopýtavou chůzí odešel na chodbu.

POHLED ÁJI
Oslava pomaličku končila a já byla.. Ehmm.. Jak to jen říct slušně... Ožralá jak hovado. Motala jsem se, ale stejně jsem si pořád usrkávala vína a bůh ví čeho všeho.

POHLED VADIMA
Je konec oslavy a jedinej kdo tu zůstal je Kuba, Ája a já. Dělal jsem, že mám sluchátka a poslouchám hudbu, ale tu jsem měl vyplou. Poslouchal jsem co říká opilá Ája Kubovi.
Je to takový divný ho zase po tak dlouhý době vidět.... Položila si hlavu na stůl.
Já vím... Ale od té doby co je tady je nějakej divnej. Usrkl si pití.
Víš co? Teď ti řeknu tajemství, ale nesmíš ho nikomu říct, jo? Zašeptala. Já ho pořád miluju, ale zároveň nesnáším. Jsem divná, že? Podepřela si hlavu.
Ne, nejsi. To je normální, když někoho miluješ ale on tě zradí. To ja znám... Koukne do země a zamíchá pitím.

Ona mě miluje? Byl jsem překvapenej. Mám ji taky rád, ale za ty dva roky se prostě změnila. Asi si za ní zase najdu cestu... A co jako? Když se máme rádi tak to půjde. Tak já ji chybím, jo? Pousmál jsem se a už jen viděl jak Kuba odchází a nechává mě tu s ní samotného. Najednou se ale Ája zvedne od stolu, ale spadne a stahne sebou celej ubrus i s pitím co skončí na ní.
Si v pořádku? Přiletím k ní.
Au! Uslyším jen, když ji zvednu. Otočím ji a uvidím jak má v boku malý střep. Ty vole... Zašeptám. To bolí...zatahá mě za rukáv. Já vím, tak musíš vydržet. Opatrně jsem ji vzal a už si to mířil ke zdravotnici. Zaklepu na dveře jejího pokoje a jen čekám kdy vyjde ven.
No konečně, dobrý večer. Pozdravil jsem. Ukázal jsem Ájin bok. Víc říkat snad  netřeba. Smutně se pousměju. Pojďte semnou do ordinace. Zívne a odemkne dveře. Položte ji sem. Ukáže na lehátko a něco si tam připravovala. Tak ukaž... Zamumlá a utře jí krev.
Ája se začně hlasitě smát a křičet, že ji tady umučíme.
Ona je opilá? Podíva se na mě přes brýle setra. Více méně... Kouknu do země a spatřím, jak jí sestra ránu zašívá.

POHLED ÁJI
Vadim mě doprovodil do pokoje. Ty si mi dneska zachránil život! Usměju se na něho. Život ne, ale zachránil. Usměje se na mě.

POHLED VADIMA
Její oblečení bylo dost cítit chlastem jak ho na sebe vylila. Hele Ájo asi by jses měla převlíct.
Ona se na mě otočí a s úsměvem příjde blíž.
A chceš mi pomoct? Obejme mě kolem ramen.
Si opilá... Chytnu ji za ramena. No a? Nabízím se ti.
Vidím. Zasmál jsem se.
Vadime... Chybíš mi. Obejme mě. Dlouho jsem tě neviděla tak mi to vynahraď. Zaprosí.
Já tě mám taky rád a moc, ale potom by jsi toho litovala. Dám ji pramen vlasů za ucho.
Tak tady semnou aspoň zůstaň. Bylo mi smutno. Políbí mě a já ji jen uložím do postele.