Fallenka 2

14

POHLED VADIMA
"Nech mě kurva spát!"
Přetočil jsem se na druhý bok, aby mě Yanna dál neotravovala a já mohl dál spát.

"Vadime vstávej sakra!" Praštila mě polštářem do hlavy a to mě donutilo si sednou.

"Co je zas?" Zívl jsem a protáhl se.

"Na". Natáhla ke mě ruku s telefonem. 

"Kdo to je?" Zamračil jsem se na ni. Na ty pranky od Vládi jsem fakt náladu neměl a už asi mít nebudu.

"Uvidíš, a dělej!" Zvýšila hlas a já si telefon vzal.

"Prosím?" Řekl jsem rozespale do telefonu a čekal, že se ozve hlas Vládi nebo Martina, že jsem vyhrál milión nabo tak.

"Vadime?"
Uslyšel jsem slabý hlas, ale nedokázal jsem ho rozeznat.

"Kdo to je?"
Zamračil jsem se.

"To jsem byla mimo tak dlouho, že si mě už nepamatuješ?" 
Ten hlas se slaboučce zasmál a mě hned trklo, kdo to je.
"ÁJO??!!!"

Zařvu do telefonu a společně s peřinou spadnu na zem.

"J - ja - jak je to možný?" Vykoktám přes slzy.

"Všechno ti řeknu, neboj, ale až jindy.
Já - já už musím. Miluju tě Vadime".
Konec. Típla to.

Ona fakt řekla miluju tě? Zamyšleně se dívám na už němí telefon.

"Vadime!?"
Yanna stála opřená o skříň a v ruce držela flašku od vodky co jsem včera vypil.

"Teď na to není čas kurva!" Vstal jsem ze země,
přehodil jsem si ji přes rameno a hodil na rozházenou postel, aby jsem si mohl rychle zbalit.

Ze skříně jsem vyndal tašku a začal do ní házet všechny svoje věci.

"Ne, ne, ne Vadimku"... Stoupla mi do cesty, když jsem chtěl vyjít ze dveří.

"Já vím, že je ta tvoje Ája hrozně důležitá, ale dneska prostě odjet nemůžeš". Zamračila se a zkřížila ruce na prsou.

"Yanno, neser kurva už! Proč by jako nemohl odjet za Ájou? Ty víš co pro mě znamená sakra!"
Napodobil jsem její postoj.

"Třeba proto, že máš dneska narozeniny,  a kvůli tobě se sjede celá rodina?!"

Kdyby mohl, tak ji střelím. Dělá, jako by Ája byla jen bezvýznamnou věcí.

"Mě je to jedno!"
Odstrčil jsem ji na stranu a seběhl schody.

"A co jim mám jako říct!?"
Přiběhla zamnou.

"Tak poslouchej, mě je úplně u prdele co řekneš, prostě mě z toho vymluv, je ti to jasný?"
Zařval jsem na ni a zabouchl zasebou vchodové dveře.

Dělá, jako by Ája nebyla důležitá.
Tohle na ní nesnáším. Je dospělá, má dítě, ale sama se jako dítě chová.

Nastartoval jsem auto a snažil se být v Česku co nejdřív.