Fallenka 2

29

POHLED VADIMA
Musel jsem se vyzuřit. Ája mně asi zabije, až zjistí, že jsem vypil dvě flašky, ale to mi bylo fuk.
Po tmě jsem si k ní lehl a vyhrnul ji tričko.

"Čau špunte." Pohladil jsem ji po břichu.

"Já vím, že mně teď už neslyšíš, ale chci aby jsi věděl, že jsme se na tebe hrozně moc těšili."
Nahrnou se mi slzy do očí.

"Maminka je moc smutná a tatínek je takovej kokot, že se zase ožral, ale dalo si nám pěkně zabrat, víš?" Už jsem zase brečel.

"Kdyby jsi byla holčička, maminka by tě učila česat se a malovat aby jsi byla fešanda, ale to bys nemusela, byla by jsi totiž celá po ní.
Ale kdyby jsi byl kluk, bral by tě na fotbal a udělal z tebe pořádnýho chlapáka." Smutně jsem se pousmal.

"Ale tak"... Třeba se jednou dočkáme. Povzdechnu si.

POHLED AJI
Dělala jsem, že spím, ale pozorovala jsem Váďu.
Povídal si s ním.

Vyprávěl jak jsme se poznali, tu událost s Martinem a Kubou, jak jsem byla v nemocnici... Prostě všechno.

"Miluju tě."
Zašeptala jsem do tmy a pohladila ho po vlasech.

"Já tebe taky, chytl mně za ruku.
"A i tebe."
Nakloní se a dá mi pusu na břicho.

Ale v tu ránu jsem ztuhla.
Ucítila jsem hroznou boles, jako kdyby mnou projel elektrický proud.

"Pane bože Ájo, ty krvácíš!" Všiml si Váďa, když mně hladil po břichu.

Ale já si toho nevšímala, protože jsem se svíjela v křečích. A to pořádných.

"Sakra co je?!"
Začali mi téct slzy od bolesti.
Vadim mi ale neodpověděl a šel hned zavolat záchranku.

POHLED VADIMA
Zase. Zase ji odvezli do nemocnice. Aspoň, že můžu jet s ní.
Ještě předtím než přijela záchranka jsem jí rychle  zbalil pár věcí. 
Pak už ji jen odnesli a mě řekli, abych jel za nimi, protože dovnitř nemůžu.