Fallenka 2

31

POHLED VADIMA
Uslyšel jsem dětský pláč, viděl překvapené doktory a mně málem kleplo.

Brečící miminko dali nějaké sestřičce a ta ho odnesla pryč. V tu chvíli mi vůbec nic nedocházelo. Jen jsem tam seděla a všechno mlčky pozoroval.
Pak jsem ale viděl něco, co bych nejradši vymazal z paměti.
Té sestřičce, co dali to brečící miminko a odnesla ho, dali ještě jedno, hned jak se vrátila.
Všiml jsem si, že to je chlapeček, ale nebrečelo, ani se  nehýbalo. Bylo taky mnohem větší než to první.
Sestřička ho opatrně vzala, ale odnesla ho do úplně jiné místnosti.

"Tak, teď už je vše v pořádku. Můžete začít šít a vy pojďte se mnou."
Obrátil se na mně primář a společně jsme vyšli ven.

"Vypadáte pěkně šokovaně, ale nejste sám."
Zasmál se.
Já jen hlasitě polk a přikývl.

"Takže, abych to vyvětlil." Začal.
"Tak 1) moc vam gratuluju, máte zdravou holčičku." Podal mi s úsměvem ruku.

"Ale... Zarazil se.
Víte, vaše žena čekala dvojčata. Holčičku a chlapečka. Bohužel holčička byla mnohem menší než chapeček a byla za ním krásně schovaná, takže se z ultrazvuku nemohlo nic poznat.
Chlapečkovi ale se bohužel dostatečně nevyvinulo srdíčko a protože byl poměrně větší než holčička a krásně ji celou schoval, nebylo možné zjistit, že tam jsou dva. Řekl vážně.
Ale alespoň máte zdravou krásnou holčičku. Ještě jednou gratuluju."

Řekne a odejde. Já tam zůstanu stát další deset minut jako debil a přemýšlím co mi to tu právě řekl.