Fallenka 2

27

Všechno jde fakt super.
Vadim si našel práci, já jsem na začátku 6 měsíce a stala jsem se pyšnou paní Tkachenkovou. 
Dalo by se říct, že teď žiju dokonalej život.
Ale to jsem si fakt jenom myslela.

Tohle všechno mi lítalo hlavou, když mě doktorka vyšetřila a koukala do počítače.

"Tak, ještě uděláme ultrazvuk, ano?"
Vstala ze židle a začala mi po břichu jezdit tím příšerně studeným gelem. Ale celou dobu se divně mračila.

"Děje se něco?"
Zeptám se a začala jsem se trochu bát.

"Víte... Ještě jednou se podívala na ten přístroj.
Nechci vas strachovat, ale nějak nemůžu najit srdce miminka."

"CO- COŽE NEMŮŽETE!?"
Doslova jsem řvala.

"Prosím vás, zbytečně se nestresujte, pošlu vás na vyšetření do nemocnice, mají tam mnohem lepší vybavení pro tyhle případy."
Přešla k telefonu a vytočila nějaké číslo.

"Zatím se oblečte a počkej tu na mně, ano?"
Ale dál si mně už nevšímala, protože jí to někdo vzal a ona začala hned mluvit.

Jestli... Jestli to je pravda, jak to sakra řeknu Vadimovi?
Začala jsem hned myslet na nejhorší.

Oblíkla jsem si tričko a podívala se na sebe do velkého zrcadla.
Pokud to je pravda, tak... Tak nevím. Začala jsem natahovat.

"Paní Tkachenková?"
Přijde ke mě ta doktorka, kterou jsem teď momentálně ze srdce nesnášela, i když vím, že za to nemůže.
V tuhle chvíli jsem ale nesnášela všechny. I sebe. Hlavně sebe.

"Vezmou vás ještě dneska, tak si tam radši skočte.
Nate, tohle jim dejte, oni už budou vědět."
Podala mi malý papírek, který jsem si schovala do kapsy.

"A nemyslete hned na to nejhorší", pohladila mě po zádech.

"Miminko mohlo být jen ve špatně pozici, ale nebudeme nic riskovat."
Usmála se na mně.

"Hlavně se nebojte." Vyvedla mně te dveří .
"Nashle!"
Zabouchal dveře.

Já se ani neobtěžovala pozdravovat lidi na ulici, kteří mně znali, prostě jsem šla rovnou do nemocnice a celou dobu jsem se modlila ať to dobře dopadne.

POHLED ANIČKY
"Pane bože Ájo!!"
Objala jsem ji.

"Jak mu to mám říct Vadimovi Aničko, jak?"
Spadla s brekem ke mě do postele.

"Hele, nechceš vodu nebo něco?"
Chtěla jsem tu otázku zamluvit, protože jsem vážně nevěděla jak na ni odpovědět.
Ona ale jen zakroutila hlavou a spadla ji další slza.

"Já... Já prostě nemůžu! On se na to miminko tak těšil."
Posmrkla. Už měl i vymyšlený jména. Smutně se usmála.

Hrobové ticho, které bylo na můj vkus az moc dlouhé, přerušil Ájin telefon.

"Ani, to je on."
Podívala se na mně s hrůzou v očích, které prosily, aby jsem to zvedla za ni.

"Dej mi ten telefon", vzala jsem si ho.

"Ahoj Ájo, kde jsi tak dlouho?
Už chci vědět jestli to je holčička nebo chaleček."
Upřímně se Ani ani nedivím, ze to nechtěla zvednout.

"Čau Vadime, to jsem já Anička."
Pozdravila jsem.

"Ahoj, ehm.. Kde je Ája?"

"Víš, ona je u mně." Podívala jsem se na ni jak mně a ubrečenýma očima napjatě poslouchá.

"Co dělá u tebe?"
Ozvalo se zase z telefonu.

"No, já jenom potřebovala s něčím poradit, neboj, nezdržím ti ji dlouho." Odsekla jsem a zavěsila.

"Já, už bych asi měla jít." Zvedla se z postele a vzala si kabelku, kam schovala mobil.

"Mám jít s tebou?"
Hned mi bylo jasný, že odpoví, že jo.

POHLED ÁJI
"No... A kdy jdeš na operaci?" Zeptala se opatrně a nastartovala auto.

"To je právě to, už pozítří. Chtějí to udělat co nejdřív ať tam nejsou nějaký komplikace nebo co."
Vysmrkala jsem se.

K nám je to jen kousek, takže celou cestu jsme už nepromluvili.
Jen zastavila, pomohla mi z auta a odemkla.

"No konečně jseš doma!"
Vyskočil na nás Vadim, hned jak jsme přišly do obýváku.
Ale hned se zarazil, když mně viděl.

POHLED ANIČKY
"Děje se něco?"
Zeptal se nás docela vyděšeně.

Ája nevypadala na to, aby mu řekla sama.

"Ty se bež prevlíct, já mu to řeknu."
Usměju se na ni a pošlu ji do ložnice.

"Tak co se sakra stalo!?"
Vyhrkne hned Vadim jak Ája odešla.

"Hele, tak si sedni, jo?"
Natlačila jsem ho na gauč.

"Tak jo"... Pořádně jsem se nadechla.
"Ája byla na prohlídce a tam...
No"...
koktala jsem.

"Tak řekni to!" Zvýšil hlas.

"Oni tam zkratka zjistili, že Ája nosí mrtvé miminko."
Podívala jsem se mu do očí, které se zalily slzama.

Ano, ano, já vím, že jsem to tady asi až moc přepískla, ale chtěla jsem to udělat tak, aby i ti co říkali, že je na miminko brzo byli spokojení.
Tak snad nejste naštavní ,a doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo. 😊