Fallenka 2

32

POHLED ÁJI
Konečně, konečně jsem se probudila.
A hned první co uvidím je Vadim.

"Ahoj!"
Vyhrkl a objal mně.

"Ani nebudeš věřit co se stalo!"
Úplně zářil.

"C- cože?" Podívám se na něho mým "super" nechápavým pohledem.

"Tak já ti to radši úkážu." Řekne a odejde na chodbu, ale hned se vrátí a v náručí drží miminko.

Já jsem se jen zamračila, protože jsem vůbec nechápala o co jde.
Příjdeme o miminko a on mi sem teď donese nějaký cizí dítě?
Docela jsem se naštvala.

"Vadime, kdo to je?" Zeptám se, když si sedne na kraj mojí postele.

"Víš, ono... Ono to je složitější.
To je totiž naše."
Usměje se a dá mi ho ke mě do postele.

"Jak jako naše?" Nahrnuly se mi slzy do očí.
"To je předce hloupost." Skoro jsem brečela.

"Á, paní Tkachenková, už máte vymyšlené jméno?" Příjde do pokoje sestřička bez zaklepání.

"Vidíš?" Koukne na mně Váďa a zaculí se.

Ta sestřička, nebo co to vlastně bylo něco zapíše a zase odejde.

"No jo, už máš jméno?" Zeptá se mě hned jak se za ní zabouhly dveře.

"Tak tohle nechám na tobě." Dala jsem mu pusu na tvář.
Teprve až teď jsem si ji mohla celou prohlídnout.
Byla hrozné malinká, měla krásné velké očka, a byla prostě... No jak by jste popsali miminko? Navíc vaše.
Jak by řekl Vadim, jedním slovem ňuňatá. Zasmála jsem se.

"Tak jak se bude jmenovat?" Zeptala jsem se a přitom ji hladila po tvářičkách.

"Malá Ája."
Pousměje se při pohledu na ni.

"Beru, když tam nedáš to malá." Usměju se.

Měla jsem hrozný strach se vůbec pohnout, aby jsem ji něco neudělala. Byla hrozné malička, předce jenom se narodila předčasně.

POHLED VADIMA
Bylo to hrozně hezký vidět ty dvě spolu.
Po dlouhé době jsem viděl, že je "Velká Ája" zase opravdu šťastná.

"Kdy půjdeme domů?" Zeptá se mě Ája, když malou konečně uspí.

"Vy brzo, ale vaši malou si tu musíme nechat." Oznámí nám doktor, který se na ně přišel podívat.

"Byla narozená předčasně, takže ještě nemůže normálně přijímat potravu a bude muset byt v inkubátoru."
Usměje se na malou spící Áju.

"Ale vždy, kdy za ni budete chtít přijít, samozrejmě můžete."
Řekne, zkontroluje Velkou Áju a jde zase pryč.

"Ach jo"... Urazí se Ája.

"Neboj, zatím co ještě budeš tady, slibuju, že uklidím, neudělám žádnej bordel a uvařím." Řeknu hrdě.

"Hele, to radši ne, nechci se vrátit do vyhořelého bytu, na nic prosímtě nešahej."
Zasměje se a já viděl, že je zase hrozně ospalá.