Fallenka 2

15

POHLED ÁJI
"On přijede! On fakt přijede!" Zaradovala jsem se, když jsem típla hovor s Yannou.

"Dobré ráno, slečno Havelková".
Pozdraví mě doktor, který bez zaklepání vejde dovnitř.

"Tak jakpak se nám vede?" Podíval se na mě přes brýle a pak zpátky do nějakých popsaných papírů.

"Bylo mi i líp". Odpovím a sednu si.

"Ale vypadáte dobře". Posvítil mi baterkou do očí.

"Kdy mě pustíte domů?" Zeptala jsem se, když jsem se konečně z toho světla rozkoukala.

"Až si budeme jisti, že vám nic nehrozí". Pousměje se. "Vždyť jste se dneska teprve probudila".
Ještě jednou se koukne do papírů a odejde.

"Bože... Dala bych si zmrzlinu". Povzdychla jsem si a koukla jsem na mobil.

"Půl šestý večer"... Převalila jsem se na druhý bok.

Zavřela jsem oči a chtěla usnout. Ale marně. Někdo zase zaklepal na dveře.

S menším prokletím očekávané sestřičky jsem zařvala dále, a mobil položila na noční stolek.

"Ahoj Ájo!!" Zařva Anička přes celej pokoj a skončí na mojí posteli, která trochu popojela díky jejímu skvělímu přistání na moje nohy.

"Ježiši Ájo, já tě tak ráda vidím!"
Sleze z mých nohou a pořádně mě obejme.

"Ahoj Ani".
Přitisknu si ji blíž k sobě.

"Já mám tolik novinek!" Řekla nadšeně a zašmátrala v její obrovské kabelce.

"Na". Natáhla ke mě ruku s čokoládou.
"Kytky tu prý nechtěj, tak jsem ti donesla aspoň tohle". Usmála se a já si čokoládu s poděkování vzala.

"Tý jo, ani bys nevěřila kolik se toho stalo!" Kabelku hodila na zem a sedla si do křesla u mojí postele.

"Tak nenapínej mě už!" Ulomila jsem kousek čokolády a napjatě jsem poslouchala.

Hmm... Zamyslela se. "Tak kde bych asi začala"... Zkřížila ruce na prsou.

"Tak třeba to, že Vadim sekl s YouTubem". Protočila oči.

"Co - cože udělal?" Zaskočilo mi.

"Jo, od té doby, co se stala ta nehoda, tak nenatočil ani jedno video a když zrušil všechny akce a spolupráce všichni se na něj naštvali. Odjel do Ruska oslavit svoje narozky a snikým se od YouTubu nebaví.
Teda, až na pár vyjímek". Povzdychla si.
"Ale jinak to celé uzavřel".

"Super, fakt super". Naštvaně jsem si podepřela hlavu.

"Nevím, třeba s tím zase začne až se uzdravíš a budeš zase točit". Pokrčila rameny.
"Ale moc na to nevsázím po té scéně co tenkrát na Utuberingu předvedl".

Vzala si ode mě kousek čokolády.

"Co zase udělal?" Podívala jsem se na ni pohledem à lá znám Vadima.

"Byla to poslední akce, na které byl. Však to znáš. Večer na pokojích se pije a dělají bordel".

"Jako bych je neznala". Pousmála jsem se.

"No a když se napije takovej Vadim, náš slavnej rusák, je konec". Zasmála se.

"No, abych to neobkecávala, kluci samozdřejmně pili taky, přišlo téma "Proč Vadim končí", vymýšleli tam různé teorie o tom, že za to můžeš ty, nebo bůh ví co, a Váďa se tam s něma jednoduše porval".
Odmlčela se.

"Ale hoď to za hlavu, není rád, když se o tom mluví". Řekla nakonec.

"Neboj, nebudu. Vadima se nevyplácí naštvat". Usmála jsem se na ni.

"Hele Ájo, odpočiň si". Zvedla se z křesla a přikryla mě.

"Já už budu muset jít, ale hned zítra příjdu.
Teda, pokud tady nebudeš mít návštěvu". Uculila se.

"Já ti zavolám, zašeptala mi do ucha, když mě obajala".
U dveří mi ještě naposledy zamávala a odešla.