Fallenka 2

11

POHLED VADIMA
"Nesnáším se, nesnáším!!" Řvu do tmy, držím Áju a brečím jako mimino.

Už tak má posranej život a já jí ho zkazím ještě víc. Ani tu debilní záchranku nejsem schopnej zavolat.

Když jsem se tam tak proklínal, v dálce zpozoruju světla auta, ze kterého vystoupí nějaká ženská a rozeběhne se k nám. Dál si nic nepamatuju, jen tmu.

POHLED ÁJI
Ten sen začíná být čím dál horší.

Vadim, který ještě před chvílí seděl vedle mě, zdřejmně omdlel, nějaká paní zavolala záchranku, a už nás vezou do nemocnice.

A já nemocnice od srdce nesnáším. Kdyby jsem mohla, tak se teď probudím do dalšího letního dne a asi by jsi šla zařizovat nějakou dovolenou.
Ale místo toho se tady dívám na to, jak nás zachraňují v sanitce.

Opravdu miluju moje sny, fakt moc.

POHLED VADIMA
Jen co zase otevřu oči, oslepí mě ostré světlo, které bylo namířené do mýho obličeje.

"Sakra co to je?"
Dal jsem si ruku před oči a posadil se.
Ale někdo na mě začal řvát, aby jsem si zase okamžitě lehl a nehýbal se.
Jedna ze  sestřiček, či co to bylo, mi na čelo doslova vylila dezinfekci a další se mě ihned začala vyptávat na to, jak se jmenuju, kde bydlím, jak se to stalo...

Přísahám, že kdyby jsem měl teď možnost se zabít, okamžitě bych toho využil.

POHLED ÁJI
Probudilo mě hlasité pípání a hlavně píchnutí něčeho ostrého do mojí ruky.
Jen co se podívám na to místo, kde mě to nejvíc štípalo, začně nějakej chlap řvát na všechny okolo, že jsem se probudila.

"Cože? Proč nejsem doma?" Začala jsem se rozhlížet kde to jsem a byla jsem v té sanitce, o které se mi zdálo. Super, takže to sen nebyl...

Oči jsem zase zavřela a cítila, jak mi dávají další kapačku.

Počkat, Vadim! Vzpomněla jsem si.

"Co je s Vadimem?" Prudce jsem si sedla, ale hned na to si zase lehla, protože takovou bolest jsem ještě necítila.

"Slečno Havelková, uklidněte se prosím", napomene mě ten chlap.

"Co je s Vadimem?"
Zopakuju a do očí se mi nahrnou slzy.

"Nebojte se, už mu je dobře". Usměje se na mě a já hned začala myslet na to nejhorší.
Jestli se stalo to, co myslím, tak přísahám, že tohle si budu vyčítat do konce života.