Můj malý vrahounku

Kapitola 11.

Hudba duněla a hlasy mluvily. Uprostřed toho všeho bylo pódium s ženami a muži, kteří si přivydělávali tančením. A svlékáním. Oliver to poprvé viděl z pohledu lidí v zákulisí. Nechtěl se dívat na ty ženy a muže, ale na lidi, kteří je pozorovali. Chtěl je pochopit. Ale to se mu nedařilo.

Mezitím Nick za jeho zády něco dohadoval s lidmi, které on ani neznal jménem. Nepotřeboval to, ale taky nepotřeboval mluvit s těmi lidmi. Takže neměl na práci nic lepšího než sledovat ztracené duše na jejich cestě do pekla. Těžko uvěřit, že tam jednou taky seděl. Ale to bylo z jiných důvodů. A byl to jiný Oliver.

Překvapilo ho, když si uvědomil, jak se stále mění a dospívá. Vyvíjí. Každá věc na něm zanechávala otisk a bylo většinou jenom na něm, jak s tím otiskem bude zacházet.

To co ale vůbec nečekal byla malá holka, která ho zatahala za budnu. Spíše holčička v mikině s hnědými vlásky.

„Ahoj. Copak ty tu děláš? Na takovém místě?" zeptal se opatrně Oliver a sklonil se k dívence.

„Jsem tu s mámou," odpověděla bez váhání a napila se z flašky.

„Aha.... a máma... tančí?" zeptal se opatrně Oliver a napadlo ho, že vlastně měl skvělé dětství. Na rozdíl od malé holčičky, jejíž máma se nejspíš svlékala vedle a neměla špetku sebeúcty.

„Už ne," řekla dívenka a otočila se za Nickem, který mluvil s ženou, kterou Oliver už viděl. Akorát si nevzpomínal na jméno. Bylo to tehdy, když se vloupal Nickovi do bytu. Ne že by na to rád vzpomínal.

„Máma dohlíží na ty ženy, co tančí. Je něco jako jejich velká máma," usmála se lehce a znova se napila. Oliver přikývl a všiml si, že žena se k nim dívá.

„A tvoje jméno maličká?" zeptal se opatrně.

„Mia," odpověděla hned a nejspíš chtěla říct ještě něco dalšího, ale to už na ně mával Nick a jeho společnice. Oliver se zvedl a spolu s Miou k nim došli.

„Vidím, že si se seznámil s Miou. Snad ti neřekla něco zlého. By the way už vím, kde je ten parchant. Teda kde bude," prohlásil Nick a věnoval důležitý pohled ženě.

„Přijde dneska večer. Tak jako každou středu. Je to blbec. Myslí si kdovíco je, když má peníze, ale je tupej jak lžíce," řekla žena a pohladila dívenku po vlasech. Ta se ji lehce objala a dívala se na Olivera.

„Takže sem přijdeme zase večer. Dík Karen," usmál se Nick a chytil Olivera pod loktem a potom ho vedl pryč.

„Takže dnes? Co budeme dělat do té doby?" zeptal se, když procházeli ulicemi k Impale. Nick pokrčil ramena a hlavou mu přelétlo několik pěkných myšlenek. Když se konečně zastavili u auta, tak natlačil Olivera lehce na okýnko a políbil ho.

„Cokoliv budeš chtít. Vlastně ne. Nedokázal bych někde pět hodin sedět a číst Bibli," řekl Nick a potom nasedl do Impali.

„To po tobě ani nechci. Třeba plán?" zeptal se Oliver a dal klíčky do zapalování.

„To je dobrý návrh," přikývl Nick a začal Olivera navigovat skrz uličky zpět k faře.

~~~

„Je tam?" zeptal se potichu Oliver a stoupl si na špičky, aby viděl přes Nicka. Stáli v zákulisí salónu, ve kterém už jednou Nick jejich možného vraha viděl.