Můj malý vrahounku

Kapitola 17.

Oba dva stáli vedle auta a dívali se na osobu, která se chystala jim zničit život. Oliver cítil, jak ho pomalu ovládá strach a dokonce, jak slábne. Zavřel pevně oči a snažil se ten pocit zahnat pryč. Nikdy se mu to nestávalo. Že by se bál takové věci. Ale bylo pravdou, že nový život měl moc rád a přijít o něj by se rovnalo zkáze.

Vedle něj Nick měl ruce v pěst a snažil se vyhnat z hlavy myšlenky na to, že osobu hned zabije holýma rukama. Opravdu poznával Thomase, i když to bylo pár let, co se viděli naposledy. Adrenalin proudil jeho tělem a nůž za opaskem na sebe upozorňoval víc a víc.

Oběma se zdálo, že vzduch řídne a houstne zároveň. Klid před bouří jim oběma obestíral mysl a scénáře možné budoucnosti na sebe taky nedaly dlouho čekat. Bylo to příšerné. Příšerné ticho.

„Tak?" ozval se konečně Thomas a ve světle světel auta bylo vidět, jak si pohrává s nožem v jedné ruce. Oliver se konečně vzpamatoval a začal uvažovat tak, jak to vždy dělal. Vše si prohlížel a snažil se najít cokoliv, co by jim pomohlo. Nick místo toho přemýšlel, jak Thomase co nejrychleji zabít.

„Co tu chceš Thomasi?" zeptal se Tucker a pevně sevřel dveře auta.

„Své peníze. Peníze, které si mi kdysi sebral," odpověděla mu postava.

„Nikdy jsem ti nic nesebral. A jestli si myslíš, že jsme tě tehdy s Jackem podvedli, tak jseš vedle. A fakt nevidím důvod proč ti nějaké peníze dávat," zavrčel Nick a na chvilku se podíval na Olivera.

„Ne! Vzali jste si víc a ani vás nenapadlo dát trochu Thomasovi, který vás celou dobu chránil! A za to teď zaplatíš. Peníze, nebo pošlu ty informace na policii," křikl Thomas a pevně stiskl nůž.

„Thomasi. My s vámi nemáme žádný spor. A rozhodně chceme to stejné, co vy a to je normální život," začal Oliver. „Tak proč nás ho nenecháte žít?"

„Protože si ho vy dva čůráci nezasloužíte," odplivl si Thomas a schoval nůž. Místo toho vytáhl pistoli a namířil ji na partnery.

„Ne Thomasi! Přestaň než uděláš nějakou píčovinu!"

„Dejte mi ty prachy!"

Oliver se opatrně podíval na Nicka a potom pokynul hlavou k autu, kde ležely peníze. Nick zavrtěl hlavou, ale když uslyšeli, jak Thomas nabíjí, tak raději přikývl. Sklonil se k autu a vzal všechny peníze. Nebyly takové jaké si je pamatoval. Předtím, když je dostal od bandy teenagerů, byly bankovky zohýbané a lehce navlhlé. Teď byly suché a narovnané. Bylo až s podivem, jakých blbostí si Nick všiml, když šlo o peníze a moc dobře věděl, proč jsou narovnané. Oliver byl nervózní.

Narovnal se a pomalu se začal blížit k Thomasovi. Prohlížel si ho. Snažil se najít cokoliv. A zároveň se ohlížel po Oliverovi, který stále stál na svém místě a snažil se vypadat, že má vše pod kontrolou. Nick doufal, že opravdu má, a že už vymýšlí i plán.

„Dělej. Nemáme na to celou noc," zavrčel Thomas a pokynul pistolí, aby popohnal Nicka. Ten s otráveným výrazem došel až k němu a natáhl ruku s penězi.

„Je to doufám sto liber. Protože jinak budu muset střílet," řekl a sebral Nickovi bankovky. Začal si je prohlížet a přestal věnovat pozornost partnerům, kteří se k němu přiblížili. Nick tam stál celou dobu, toho Thomas viděl, ale Olivera si všimnout nemohl. Byl téměř mimo jeho zorné pole a pohyboval se tak pomalu, že by to ani nemohl zaregistrovat.

„Osmdesát, osmdesát pět, devadesát pět.... Kde je těch pět liber?" zeptal se otráveně Thomas a znova namířil zbraň na Nicka. „Řekl jsem žádné triky. A ty mi nepřineseš, co kurva chci?!"