Můj malý vrahounku

Kapitola 16.

"Thomas. Určitě to byl Thomas. Ten parchant jeden. Myslel jsem, že pochopil, že je konec, ale jemu to nedošlo," vrčel Nick a pochodoval po obýváku. Oliver seděl v křesle a díval se na dopis, který ležel na konferenčním stolku.

"Byli jsme tři. A on jediný nepochopil, že když se to pojebalo, tak je konec."

"A co se stalo v Seattlu?" zeptal se opatrně Brooks a sledoval svého partnera.

"Menší loupež. No. Prostě barák jednoho akcionáře. Prachy měl v trezoru a my jsme to chtěli vykrást. Ty peníze by stačili na to, abychom všichni zdrhli ze státu a zařídili si nový, celkem dobrý život. Každý sám. Když jsme se tam vloupali, tak se spustil alarm a přivolalo to policii. Trezor už byl otevřený a každý si rychle bral do kapsy. Potom jsme zdrhli. Jack si nejspíš nabral mnohem víc než Thomas a ten z toho dostal pocit, že to není spravedlivé. Ale potom nevím, co se stalo. Já rychle zmizel a našel si novou práci," vysvětlil Nick a spadl na gauč.

"Takže má kriminální minulost, že jo. Zaznamenanou?" otázal se Oliver a natáhl se pro dopis.

"Možná, ale když ho začnou vyslýchat, stoprocentně mě práskne."

"Ale my nemáme sto liber," řekl a začal znova pročítat dopis. "Večer chci sto liber, jinak se fízlové dozví o vašich profesích."

"Nemůže mít důkaz."

"Může. A my nemůžeme riskovat. Nicku musíme něco vymyslet, jinak bylo všechno to papírování k ničemu."

"Tak co ho odprásknout?" zeptal se Nick a přiblížil si ukazováček a prostředníček k hlavě jako pistoli.

"Říkal, že má komplice."

"Komplice zvládneme. Thomas si nikdy nedokázal najít někoho dobrého. Proto taky skončil se mnou a Jackem," zavrtěl hlavou Nick a přiblížil se k Oliverovi. Rychle mu prohrábl vlasy a podíval se na dopis.

"Takže co?" zeptal se světlovlas.

"Seženeme sto liber. A na místě předání ho odpráskneme. Potom najdeme komplice a toho taky odpráskneme," odpověděl mu Nick a políbil ho na čelo.

„A když nenajdeme?"

„Tak budeme slušně v prdeli," zabručel a dostal od Olivera loktem do břicha. „Ano já vím. Sprostě se nemluví."

„Není to dobrý plán. Ani trochu," řekl mu na to Oliver a opřel se o svého partnera. V noci vůbec nespal a tak se to na něm projevovalo. A ho doháněla a jemu nepomáhala ani káva.

„Není, ale je nejlepší co máme. Prostě se s tím budeme muset smířit. Nějak ty peníze seženeme, neboj se," zamumlal tentokrát už klidněji Nick a objal Brookse. Seděli spolu chvíli a nic nerušilo klid opuštěného místa a zamilované utrápené dvojice.

„Jak zjistíme, kdo je ten jeho komplic, o kterém mluvil?" přerušil ticho Oliver, kterému se zrovna moc nelíbilo.

„Vytáhneme to z Thomase až ho budeme zabíjet."

„To by mohlo trvat."

„Máme sklep," odvětil na to všechno Nick a oba se zarazili.

„Víš, že to už nechci. Žádné vraždy, žádné mučení, žádný smutek, žádná smrt. Chci žít normální život a to se sténajícím mužem ve sklepě nejde," zabručel Oliver.

„Jen chvíli. Než z něj dostaneme, kdo to je. A ten sklep je stejně nějak odhlučněný. Nejspíš tlusté stěny," vysvětlil mu Tucker a znova mu prohrábl vlasy. Oliver se k němu akorát víc schoulil.